Umění prohrávat. Také to je disciplína, v níž je Kvitová výborná
Je devět hodin večer, stojím s trenérem Davidem Kotyzou v předsálí hráčských prostor ve Flushing Meadows. Mluvíme o tom, co právě viděl na kurtu. A nebyl to hezký o obrázek. Favoritka Petra Kvitová dostala pořádný „klacek“, jak se říká v tenisovém slangu.
Kolem nás prochází upocená vítězka ve fialových šatech. „Počkej chvíli,“ řekne Kotyza a jde Marion Bartoliové pogratulovat.
„Sorry,“ odpovídá mu Francouzka s provinilým výrazem. Jestliže se o ženském tenise říká, že to je nepřejícné prostředí protkané žárlivostí a občasnými intrikami, česká tenistka tak rozhodně nevystupuje.
Proto je jednou z nejoblíbenějších na okruhu.
I ve chvílích drtivé porážky si dokáže zachovat tvář. I když by Bartoliovou možná nejraději praštila za to, jaké peklo jí na kurtu připravila, u sítě jí políbila z obou stran na tvář.
Aby bylo jasno, osmifinále US Open rozhodně není úspěchem. Jde o nejhorší grandslamový výsledek Kvitové v letošním roce. V New Yorku bylo určitě na mnohem víc. Někdy je však potřeba dát kredit tomu, komu patří.
Umění prohrávat, i to je disciplína, v níž je Kvitová dobrá.
