Bojovník Nadal povýšil na umění způsob, jak vyhrávat zápasy
Rafael Nadal si vyhrál osmý titul z French Open v pátečním semifinále s Novakem Djokovičem, finálové razítko proti Davidu Ferrerovi bylo jen z povinnosti. O výjimečnosti španělského bojovníka však svědčí jiná epizoda, jež se odehrála již první týden Roland Garros a z níž na první pohled Španěl nevycházel příliš dobře.
Pamatujete, jak se vztekal na pořadatele, kteří jeho zápas nasadili do programu později než utkání Rosol – Fognini? Rafa nestihl kvůli dešti svůj duel odehrát a dostal se do nevýhody, neboť přišel o jeden den odpočinku mezi zápasy.
Mnozí si asi klepali na čelo. Pro antukového dominátora je třetí kolo v Paříži podobným úkolem jako procházka kolem Eiffelovky. Takový zádrhel přeci musí být pod jeho rozlišovací schopnosti. Přesto byl k smrti namíchnutý.
Rafael Nadal má totiž na tenis úplně jiný pohled. Jeho rozhořčení ukázalo, jak moc respektuje každého svého soupeře a žádné utkání nebere za samozřejmost. Hlavu má sklopenou jak tažný kůň a usilovně pracuje pokaždé stejně, ať na druhé straně sítě stojí Djokovič či pěšák z druhé stovky.
„Nikdy jsem neviděl žádného jiného tenistu, který by dokázal být tak soustředěný a hrál každý fiftýn s takovým zaujetím jako Nadal,“ řekl mi o něm kdysi Andre Agassi.
Když Nadal po nedělním finále, které mu přineslo dvanáctý grandslam a osmý z Paříže, odpovídal na otázku, co z něj dělá tak výjimečného bojovníka, dlouho nepřemýšlel. „Miluji hry a sport jako takový, ale sport bez cíle je pro mě hloupost.“
Elegantní Roger Federer, se kterým si to určitě ještě Španěl rozdá o titul nejlepšího hráče všech dob, udělal umění z toho, jak hrát tenis. Rafael Nadal zase povýšil na umění samotné vyhrávání zápasů. Ohromný respekt k soupeři, stoprocentní soustředění každou vteřinu na kurtu, hraní každého fiftýnu s takovým nasazením, jako by byl poslední.
Sledování Rafových zápasů by mělo patřit do základního vzdělání každého sportovce.
