Zápas k pláči. Petra Kvitová zoceluje tělo, ale zradila ji hlava
Fyzička je psychička, smějí se obvykle tenisté. Kdo má natrénováno, věří si a zvlášť v horoucích peklech Australian Open tahle rovnice platívá. Ne tak pro Petru Kvitovou a sezonu 2014.
Prosinec strávila česká tenistka tvrdou dřinou v Americe. Zahodila vánoční svátky pro to, aby udělala vše správně a mohla do světa vykřičet: jsem zpět. V grandslamovém Melbourne si šla pro první výplatu za svou snahu, a když rozbalila obálku, nenašla v ní nic. Zápas s Thajkou Luksikou Kumkhumovou (2:6, 6:1, 4:6) byl prostě k pláči.
Vše, na čem nejvíc v přípravě pracovala, tedy pohyb a servis, se jí rozsypalo jak hrad z písku na známé melbournské pláži St. Kilda. Kdyby celý prosinec strávila u moře s drinkem v ruce, nemohlo být hůř.
Spíš naopak. Asi by se tak zoufale nechtěla předvést, nedostala by sama sebe pod takový tlak. První kola grandslamů jsou sama o sobě na hlavu. A když si ještě naložíte víc, než je nutné, zavání to průšvihem. Ten bohužel pro Kvitovou přišel.
Pokud se Kvitová nestane psychicky odolnější, nemá nárok promlouvat do posledních kol grandslamů. Na turnajích velké čtyřky končila v posledních třech případech zdrcená.
Loňský Wimbledon a US Open ji zasáhla nenadálá nemoc, jež v obou případech nesla příznaky psychosomatických potíží, které na sebe člověk sešle sám. Nyní se opět na velké scéně rozklepala jak osika.
Grandslamy už hraje sedmým rokem, v březnu jí bude 24 let. Měla by již daleko lépe pracovat s hlavou. V honu za lepší fyzičkou by se na „psychičku“ nemělo zapomínat.
Říká se, že tenis je krutý, jelikož můžete pracovat jak maniak a výsledky vás stejně mohou další dlouhé měsíce obcházet. A Kvitová pracuje hodně. Stále pevně věřím tomu, že sezona 2014 bude v jejím podání výtečná. Jen dostat víc po kontrolu tu věc mezi ušima.
