Skončil Turnaj mistryň, před jehož začátkem jste si mohli hodit korunou, která z tenistek se dotkne poháru. Bezvládí bez Sereny Williamsové bylo téměř hmatatelné. I s pomocí vyšší moci nakonec triumfovala Agnieszka Radwaňská, která téměř do posledního týdne nevěděla, zda se vůbec do Singapuru podívá a jež prohrála i dva úvodní zápasy ve skupině. Titul pro ni je tak nějak spravedlivý, Polka zatím nic velkého nevyhrála a teď si vybojovala odměnu za vytrvalost.
Kam v tomto kontextu zařadit výsledek Petry Kvitové? Finalistka Turnaje mistryň, tohle přízvisko má zvuk. Prohra ve třech z pěti zápasů? Už ne tak moc… Tým Kvitové však často káže, že hlavním měřítkem jsou samotné výkony. A tady česká jednička v oblíbeném halovém prostředí, kde se nemusí bát horka, nezklamala.
Na rozdíl od loňska ukázala chuť do hry, vystupňovala výkony až k tomu největšímu v semifinále se Šarapovovou. Za necelé dva týdny může jít do finále Fed Cupu s klidem na duši, i přes všechny zdravotní problémy v ní pořád dřímá ta stará dračice, jež se dokáže odvázat a soupeřky pocítí.
Tady by asi mohl příběh až pohádkově šťastného tažení Singapurem skončit. Já osobně mám však o Petru obavy. Pořád není zdravá, trénuje skončit se zataženou ruční brzdou a zkouší, kam až ji tělo pustí. V daleké Asii se jí vše pěkně sešlo, to ale nebude pravidlem.
Za dva měsíce startuje nová sezona a ona má před sebou ještě spoustu práce v té letošní staré. Stále je nedoléčená, neví, jak moc se může na své zdraví spolehnout. Tím, že je stále v zápřahu, jen zpomaluje dostávání se do normálu.
Tenistčin kouč David Kotyza po US Open přemýšlel o ukončení sezony, což byl podle mého dobrý nápad. Být opatrný, zmáčknout tlačítko reset, upnout se na doléčení, poctivé nabrání kondice a těšit se na sezonu r 2016 – to mi znělo nanejvýš logicky. Zvlášť ohlédneme-li se za touto sezonu, během níž za pochodu řešila spoustu zdravotních i psychických nesnází.
Tenistka si ale prosadila svou, nechtěla přijít o Masters ani fedcupový svátek v Praze, jenž může být před domácím publikem nadlouho poslední. Chápu ji, jedním dechem je však nutno dodat, že riskuje a krátkodobé cíle staví nad ty dlouhodobé.
Už ale není cesty zpět. Přejme si, aby ji tenhle risk nepotopil a vše se jí i v roce 2016 scházelo tak náramně jako teď v Singapuru. K tomu bude potřeba hodně improvizace, zřejmě i notně pozvolný start do nové po sezony a velmi opatrná volba počtu turnajů.
Související články
