Volejte superkouče! Tomáš Berdych potřebuje trenéra velkého jména
V pátek ráno jsem byl pozvaný do Rádia Wimbledon coby advokát Tomáše Berdycha před semifinále s Andym Murraym. Dva velikáni minulosti, Wayne Ferrara s Thomasem Enqvistem, mimochodem velcí sympaťáci, si mě podali.
Českému borci nedávali nejmenší šanci. Těžko se hledaly protiargumenty. Ten můj nejlepší zněl asi takhle: když má Tomáš svůj den, dokáže porazit kohokoliv. Včera ho neměl. Ne dost dobrý na to, aby dokázal zlomit největšího favorita Wimbledonu, který zbyl v pavouku.
Ani dvaapadesátý grandslam kariéry nezakončí svérázný Valach splněním životního snu. Opět vzbudil velká očekávání, jež vystřídalo zklamání. Tohle je věčný koloběh jeho kariéry. Zase si určitě vyslechne svoje od zhrzených fandů.
S dovolením ještě chvíli zůstanu v roli obhájce nejlepšího českého hráče. Tenis je ohromně nespravedlivý sport. I když Berdych letos především oportunisticky využil děr v pavouku, vrátí se z Wimbledonu s pomyslnou bronzovou medailí. A má se za to omlouvat? Vzpomeňme, jak se tleská jiným, když se dostanou na stupně.
Berďovi bude v září 31 let a obávám se, že je na dlouhou dobu posledním chlapem z Česka, který bude tak pravidelně atakovat poslední grandslamová kola. A že těch sedm zápasů za sebou nikdy nevyhrál? Osobně jsem se smířil s tím, že v sobě grandslamový titul v téhle brutální éře prostě nemá. Není dost mentálně silný na velké mače. Všimněte si jen, kolikrát si při nich v krizových chvílích nepomůže servisem.
Či kolikrát dokáže své pracně vydupané šance zahodit lehkou chybou. Takové mače se rozhodují jen a jen při big pointech, v nichž je nejistý. Existuje poslední kámen, který Berdych ještě při hledání svého štěstí neobrátil - superkouč.
Je to krok s nejistým výsledkem, ale za zkoušku stojí. Český tenista naznačil, že se k němu již schyluje. Není nač čekat…
