Ještě v půlce srpna byla Karolína Plíšková na míle vzdálená Turnaji mistryň. Patřila jí až sedmnáctá příčka v hodnocení letošní sezony a kdyby jí někdo pověděl, že o dva a půl měsíce později vyhraje v Singapuru jeden zápas a v dalším o dva míče padne, jistě by s kývnutím neváhala.
Plíšková není kometa v doslovném slova smyslu, dopředu jde s námořnickou rozvahou, o to trvanlivější její úspěch pak může být. Potřebuje si nejprve věci osahat, až pak se cítí komfortně. Tak je třeba hodnotit i její premiéru na Masters.
Nejdřív triumf nad šampionkou Roland Garros, semifinále pak nechala v těsném středečním zápase se Světlanou Kuzněcovovou. Finální střet s noční můrou Agnieszkou Radwaňskou byl dopředu velmi problematický. A taky dopadl bez fanfár.
Vyčítat však české hráčce není co. Ukázala odhodlání i skvělé nervy, jeden zázračný comeback předvedla, druhý jí utekl o fous. Jestliže se na začátku roku bujaře slavil její fedcupový skalp Simony Halepové, jelikož poprvé zdolala hráčku z top 5 žebříčku, nyní už ukázala, že takovým superstar může pokaždé hledět zpříma do očí.
Tak by mělo být pamatováno i na její sezonu 2016. Do jejího začátku porazila v kariéře jen pětkrát sokyni z elitní desítky, od startu ledna přidala dalších sedm zářezů. A na Masters se jen utvrdila, že mezi skutečnou elitu patří už i ona. To není málo.