Je známý tím, s jakou lehkostí dokáže nechávat prohry za sebou. Ta poslední se ale musí na Tomáše Berdycha přilepit jak žvýkačka na podrážku boty. Vést 6:1, 5:2, dvakrát podávat na vítězství, nevyužít mečbol a prohrát se 170 centimetrů vysokým zelenáčem? To je neomluvitelný kolaps zralý na rozštípaní většího než malého množství raket.
Letošní Indian Wells, šlechtěný turnaj v kalifornské poušti, jenž krásou a atmosférou trumfuje i grandslamy, musí česká jednička přesto hodit rychle do smetí. Jednadvacetiletému Jošihito Nišiokovi podal Berdych prst a japonský střízlík ukázal, že pověsti o bojovné asijské povaze mají základ. Dovolil by něco takového Berdych před rokem či dvěma? Vsadil bych se, že nikoliv.
Start sezony 2017 je pro českého tenistu ale nejhorší od roku 2010. Ne poměry borce z Valmezu podprůměrná zápasová bilance 10:5 odhaluje, že proměna, kterou pod koučem Goranem Ivaniševičem prochází, nejde lusknutím prstů. Předělaný servis s nižším nadhozem (s Nišiokou 10 dvojchyb), snaha o útočnou hru a o originálnější řešení situací. Změn, ač zcela určitě správných, je možná až příliš a přichází překotněji, než zvládne český tenista vstřebat. Kdo zná Berdycha, dobře ví, jak konzervativní chlap to je a že na vše potřebuje víc času.
Jeho poslední dvě porážky v Dubaji s Robinem Haasem a ta aktuální palčivá s Nišiokou (pokaždé vedl 1:0 na sety) demonstrují, že se na kurtu necítí jistý, chybí mu sebevědomí. Vždyť Berdych býval Mr. Jistota, pokud v zápasech zvládl první set, obvykle zvítězil. Přijít dvakrát o náskok 1:0 během měsíce, je u něj podobné, jak kdyby začalo sněžit v červenci. Vždyť za sezony 2016 a 2015 se mu takový kiks přihodil dohromady jen třikrát…
S podobnými výkyvy se ale muselo počítat, když Berdych s Ivaniševičem nastoupili novou cestu. Problém však je, že tyhle vlny směřují zatím pouze dolů a český tenista prohrává s těmi, co by neměl. Pointou nového stylu však je, že by měl porážet i papírově lepší hráče, když se mu vše sejde. A na to se stále čeká.
