Její levá ruka není plně funkční, a nikdo neví, zda někdy vůbec bude. Přesto se nelze ubránit dojmu, že Petra Kvitová může být ve své druhé kariéře, kterou v sedmadvaceti startuje, ještě lepší tenistkou, než bývala. Tenis se totiž z větší části vyhrává v hlavě…
Na kurtu jste často jako v křesle u psychologa a složité zkoušky obnaží vaši psychickou odolnost. Ač je Kvitová shůry nadanou tenistkou, počet jejích selhání neodpovídal jejímu talentu.
A to i když přihlédneme k riskantní povaze jejího tenisu. Stávalo se, že si na sebe nakládala velký tlak, tolik se chtěla zavděčit všem a udělat jim radost. Obvykle na grandslamech, kde se to nejvíc počítá.
Když se Kvitová před měsícem v Paříži vracela k tenisu, pronesla zásadní větu. „Ve chvíli, kdy mi šlo o život, jsem v sobě objevila něco, o čem jsem nevěděla, že mám. Našla jsem něco, co jen tak nikdo nenajde a doufám, že mi to pomůže v tenise i do života.“
Věřím, že Petra našla i ve sportu rovnováhu, kterou částečně ztratila, když v jednadvaceti vyhrála Wimbledon a najednou měla měnit dějiny. Dnes nebude brečet, když mine kurt či prohraje zápas.
Dobře si ale uvědomuje, že hrát tenis na profesionální úrovni je výsada, kterou nemůže brát jako samozřejmost. Váží si toho, co má, zároveň je po šíleném zážitku tak krásné vědět, že na kurtu nejde o nic horšího, než zda prohrajete či vyhrajete.
Slavný Nietzscheho výrok říká: Co tě nezabije, to tě posílí. Petra Kvitová, čerstvá šampionka z Birminghamu, je toho živoucím důkazem.
SESTŘIH: Kvitová slaví! V Birminghamu ovládla finále a došlo i na slzy
Video se připravuje ...
Související články
