Sestup ze Světové skupiny Davis Cupu? Světlo na konci tunelu není vidět
Není sestup jako sestup. Když se roku 2005 v Liberci sesunuli čeští tenisté poprvé v historii ze Světové skupiny Davis Cupu, nebylo se čeho bát. Tehdy čerstvě dvacetiletý Tomáš Berdych odehrál proti Němcům náramný barážový víkend, udolal veličiny Tommyho Haase a Nicolase Kiefera. Trucující Radek Štěpánek patřil v tu dobu do top 20 žebříčku a i jeho to nejlepší v kariéře teprve čekalo. Český tým se tehdy v nejkratším možném čase vrátil mezi elitu a nastartoval nejúspěšnější českou éru v soutěži orámovanou finále a dvěma tituly.
Letošní sestup je však skličující, neboť není vidět světlo na konci tunelu. Mužský tenis se v Česku i po dvanácti letech točí pohříchu vlastně jen kolem Berdycha se Štěpánkem. První včera s rodinou slavil dvaatřicetiny a už myslí spíš na rozlučku s Davis Cupem, než aby v něm plánoval svou budoucnost.
Štěpánkovi bude v listopadu 39 let, a ač prý chce týmovou soutěž hrát, dokud ho neodnesou z kurtu, jeho přínos už může pouze odpovídat jeho věku.
Pokud odečteme dvě legendy, patří český mužský tenis na rozhraní Světové skupiny a euroafrické zóny. Jiří Veselý nedokáže předvést v Davis Cupu své skutečné schopnosti, dvaatřicetiletý bojovník Lukáš Rosol je spíše za zenitem, (ne)vývoj Adama Pavláska frustruje.
Pokud stojí za řeč někdo z mladých, jsou to Zdeněk Kolář (20 let) a pracant Václav Šafránek (23), oba borci kolem konce druhé stovky žebříčku ATP. S tím velkou parádu nelze dělat. Pokud bude k ruce Berdych, je rychlý návrat do Světové skupiny reálný, dlouhodobým řešením však přemlouvání jednoho hráče jednoduše není.
Již léta se upozorňovalo, že se musíme připravit na hubené daviscupové roky. A zima už je tady…
