Když Petra Kvitová hodnotila US Open, prohlásila, že šlo letos o její nejlepší grandslam. Ano, jako když dostal Jiří Sovák v „Marečku, podejte mi pero“ tu pěknou čtyřku z výskytu dusíku v přírodě či čtyři minus z rovnováhy na páce.
Současné grandslamové trápení české jedničky nejvíc vystihla její reakce na otázku, že už má letos všechny čtyři monstrpodniky za sebou. Usmála se a zatleskala. Byl to smích přes slzy, jako když propadnete u maturity, a chlácholíte se tím, že si stejně alespoň na chvíli můžete dát s učením pohov.
Tenisová studentka PK, jedničkářka během celého roku, letos na grandslamech propadla. Pokud to řekneme příkře: je mistryní přátelských zápasů a otloukánkem v mistrácích. Vystresovaným otloukánkem, který nedokáže prodat, co v něm je.
Tenhle trend začal u jejího druhého wimbledonského triumfu v roce 2014. Po něm se zúčastnila dalších šestnácti grandslamových akcí, ale zvládla na nich jen dvě čtvrtfinále. A sezona 2018 z nich byla vůbec nejhorší.¨
Přitom udělala takové pokroky. Je útlá jak laň, dobře se hýbe. Už na sebe nepáchá atentáty desítkami nevynucených chyb, její notoricky rozkolísaný tenis se příjemně ustálil, což se odráží v žebříčku (od ledna posun z 29. místa na 5.). Konstantně špatné jsou bohužel její grandslamové výsledky. Formu přitom má, jak se v Cincinnati dozvěděla Serena Williamsová.
Vnitřní boj, který při grandslamech svádí s vlastním očekáváním a trémou, Kvitová prohrává. Ač po Wimbledonu údajně zintenzivnila práci se svým mentálním koučem Radkem Šefčíkem, ač zůstává soustředěná a věnuje se tenisu naplno. Co může ještě udělat jinak? Jak si udělat pořádek v té věci mezi ušima? Tohle je největší výzva závěrečných sezon kariéry osmadvacetileté PK.