Přesycenost úspěchem. To je další výzva v nové době Fed Cupu
Šest titulů za osm let, stoprocentní bilance ve finále. To je krutovláda, kterou ve fedcupových dějinách předčí jen sedm amerických prvenství za sebou na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, pod něž jsou nejvíc podepsány legendy legend Chris Evertová s Billie Jean Kingovou. V reáliích třetího tisíciletí, kdy je tenis vyrovnanější, fyzičtější a mnohonásobně profesionalizovanější, je úspěšné české období stejně hodnotné. Ne-li víc.
Zlatá éra započala v roce 2011 se vzestupem levoruké dračice Petry Kvitové, k níž se později nabalovaly další. Lucie Šafářová po klopotných fedcupových začátcích rozhodla finále se Srbskem, na stará kolena stále se lepšící Barbora Strýcová vyhrála všechny čtyři své finálové zápasy, oporou posledních let byla především Karolína Plíšková. Jenže žádná éra se nemůže natahovat donekonečna a stále víc je cítit, že motivace i přitažlivost Fed Cupu u českých žen a slečen lehce mizí. Zcela pochopitelně.
Strýcová o víkendu ukončila reprezentační kariéru, to samé v podstatě Šafářová, jež dá sbohem celé své tenisové dráze za dva měsíce během Australian Open. Kvitové bude příští rok 29 let, jako jediná byla u všech šesti titulů a je otázkou, zda by i ona postupně neměla začít myslet hlavně na sebe. I zaujetí Plíškové pro Fed Cup postupně ochabuje a hovoří se o tom, zda si od něj nedá delší pauzu či se jen nebude do týmu vracet tak pravidelně.
Před českým týmem přesyceným úspěchem stojí nová výzva. Staré známé opory budou v týmu čím dál vzácnější, úspěch bude viset na jménech jako Kateřina Siniaková, Markéta Vondroušová, Barbora Krejčíková či Karolína Muchová.
Od roku 2020 navíc dostane Fed Cup s pravděpodobností hraničící s jistotou nový formát podobný reformě Davis Cupu. Úvodní kolo stylem doma/venku, pak zřejmě v dubnu finálový turnaj pro osm či víc mocností.
Stojíme na úsvitu nové fedcupové doby, do které bude vstupovat český tým v mnohem jiném složení, než na jaké jsme byli zvyklí. Pocit nostalgie, že něco pomalu končí, je na místě.
