Požíračka trenérů? Ne tak rychle, rozchod s Martínezovou Plíškovou šlechtí
„Já už ten grandslam ani nechci vyhrát, vážně,“ zakabonila se Karolína Plíšková letos v New Yorku, když ji v osmifinále US Open vyhnala Britka Johanna Kontaová. Je pochopitelné, že neustálé dotazy a tlak na to, kdy konečně vyhraje skutečně něco velkého, českou tenistku zlobí. Slova jsou ale něco jiného než činy. A aktuální rozlukou se španělskou trenérkou Conchitou Martínezovou KP ukazuje, že se nespokojuje jen s luxusně placenou prací, ale bytostně jí jde o skutečně velké triumfy.
Na první pohled vypadá další trenérský vyhazov zle. Za poslední čtyři roky protočila pět trenérských figur – Jiřího Vaňka, Davida Kotyzu, Tomáše Krupu, Rennae Stubbsovou a naposledy šampionku Wimbledonu Conchitu Martínezovou. Fakt, že si vlastní vyjednávací neobratností nechala upláchnout Vaňka a pozdější uspěchaná výpověď Kotyzovi se zpětně jeví jako chyby, ne tak ale její poslední krok.
Tenisová kariéra má své fáze. A Plíškové bude v březnu už osmadvacet let. V tomhle věku už je dobré experimentovat, hledat rozdílné přístupy a impulzy, jak se ještě zlepšit. Po osmadvacátých narozeninách vyhrálo v profesionální éře první grandslam jen sedm z celkem padesáti šampionek. I česká tenistka dobře cítí, že hodiny tikají čím dál neúprosněji.
Rok 2019 byl pro ni v mnoha ohledech životní. Poprvé končí sezonu jako světová dvojka, premiérově dokázala vyhrát čtyři turnaje za rok, poprvé vydělala za rok přes 5 milionů dolarů. K tomu všemu jí Conchita Martínezová pomohla a v průběhu sezony si česká tenistka práci s ní jen chválila.
Pokud se však ohlédneme zpět, vidíme také, že ve velkých zápasech opakovaně nenašla cestu, jak zvítězit. I ona si to uvědomuje a hledá impulz, jak se zlepšit v téhle disciplíně. Hledání inspirace u jiného trenéra či trenérky je tak logickým krokem.
Tenhle rozchod působí sympaticky a Plíškovou šlechtí, protože je ochotná dát všanc dobré bydlo ve prospěch něčeho většího.
