Výhra českého týmu nad Nigérií je cenná. Pochvala ano, ale ne přehnaná
Výhra 1:0 nad Nigérií, účastníkem blížícího se mistrovství světa, je cenná. To je bez diskuse. Je důležité, že se národní tým zmátořil po pátečním tvrdém výplachu 0:4 od Austrálie a zareagoval poctivým přístupem k utkání. To by však mělo být automatické.
Je to takový kolorit. Fotbalová reprezentace se dokáže semknout ve chvíli, kdy se sama dostane pod tlak, ať už jedním či více zápasy. Ostatně v minulosti na tohle téma vtipkoval například nedávný předseda asociace Miroslav Pelta, který na mistrovství Evropy v roce 2016 v žertovném duchu konstatoval, že nálada v týmu je „nebezpečně dobrá“ a že „asi udělá nějakou umělou aféru“.
Teď na sebe Češi navalili velké množství kritiky za ostudný výkon proti Austrálii, od které utržili historický debakl 0:4. Z obyčejného přátelského zápasu proti Nigérii se tak stal duel, v němž bylo nutné ukázat slušné vystoupení.
Souboru trenéra Karla Jarolíma se to podařilo, proti africkému soupeři předvedl mnohem koncentrovanější, bojovnější, odhodlanější, zkrátka po všech stránkách lepší výkon než v pátek proti Austrálii.
Naznačil, že v něm jistý potenciál dřímá. Pochvala za to se sluší, ale ne přehnaná, protože se stoprocentním nasazením, poctivým přístupem a touhou uspět se musí jít do každého utkání. Ne jen po nějakém průšvihu.
Pokud po utkání s Austrálií mohl Jarolím některé taktické varianty či možnosti při skládání sestavy spíš škrtat, s Nigérií si potvrdil, že systém se třemi stopery je pro reprezentaci funkční. Minimálně pro některé zápasy, například proti Slovensku v podzimní Lize národů se může hodit.
Jarolím (pokud u národního mužstva zůstane) však musí v hráčích pro Ligu národů hlavně udržet zápal. Při viditelné snaze se dají chyby odpustit.
