Jejich postup z baráže se nečekal, do nejvyšší soutěže pak vstoupili v roli jasného outsidera. Jihlavská Dukla však dovede potrápit i papírově mnohem silnější celky a rozhodně se nemá za co stydět. Pokud však nemá být z jejího působení mezi elitou jen jednosezonní výlet, je třeba v mnoha ohledech přidat.
Překvapení. Jinak návrat Jihlavy do nejvyšší soutěže po dlouhých dvanácti letech hodnotit nelze. Dukla vstupovala do baráže v pozici čtvrtého vzadu, pokud se někomu připisovaly šance připravit Pardubice či Karlovy Vary o extraligovou příslušnost, byl to ambiciózní Motor.
Postup o patro výše si však už v předposledním barážovém kole zajistil tým z Horáckého zimního stadionu. Klub s nejnižším rozpočtem, bez velkých jmen. Absenci hvězd ale vynahrazovala obrovská bojovnost, vnitřní soudržnost, schopnost nechat na ledě vše. Klišé, já vím.
V případě Dukly se však jednalo o holý fakt. Jihlavští fungovali čtyři osudové týdny ve zvláštním módu – jako by jim někdo posunul práh bolesti, jako by jeli na extra pohon. Asi nejlépe to jde popsat na Tomáši Čachotském.
Ofenzivní lídr mužstva dostal v osmém kole baráže proti Dynamu co proto a ze zápasu se zraněným ramenem odstoupil. O dva dny později už ale hrál proti Českým Budějovicím a asistencí se podílel na důležité výhře.
Taková byla Dukla po celou baráž. Bolest? Únava? Až v květnu, prosím. Teď si jdeme pro extraligu.
Jihlava je důstojným soupeřem i pro favority
Zázrak se dokonal, jihlavští se dočkali. A od začátku věděli, že jeden velký boj bude i jejich obnovená extraligová premiéra. Šli do sezony s ne o moc lepším kádrem než loni, mužstvo navíc opustil obránce Říha, nejproduktivnější bek WSM ligy.
Dukle patří téměř po polovině soutěže poslední příčka. Nic překvapivého, dalo by se říct. Kdo ale zápasy nováčka z Vysočiny sleduje, rozhodně nemůže říci, že by jihlavští hráli mezi čtrnáctkou tuzemských klubů druhé housle.
Dukla se silnějších soupeřů nebojí a umí jim být rovnocenným soupeřem. O tom svědčí fakt, že v třiadvaceti utkáních ani jednou svěřenci Petra Vlka neprohráli o více, než tři branky (což se stalo celkem třikrát). Žádné výprasky se nekonají.
Potenciál Čachotského a spol. byl krásně vidět na zápasech proti vedoucí Plzni. Rozjetá Škodovka letos nemilosrdně kosí téměř každého soupeře a v Home Monitoring aréně si nejednou otevřela střelnici. Nebohý nováček z Dukly? Toho Plzenští porazili až v prodloužení. A místní fanoušci kroutili hlavou, že jedním z mála týmů, který dosud na západě Čech odehrál důstojnou partii, byla právě Dukla. Rozdíl jediné branky pak rozhodoval i v druhém utkání těchto mužstev na půdě Jihlavy.
Dukla se nebojí, nebetonuje. Nebojí se hrát ofenzivně, rozdat si to se soupeřem, byť je objektivně kvalitnější. K zemi ji však srážejí konkrétní nedostatky.
První třetiny nehrát
V první řadě mizerné přesilovky. V těch se Dukle nedaří, neumí přijít s překvapivým řešením. Ve většině početních výhod se opakuje stále stejný vzorec rozehrávky z pravého křídla, bez většího pohybu ostatních spoluhráčů. Výsledkem je prachmizerné využití méně než deset procent a poslední místo v extralize.
Kvalitativně slabší celky zkoušejí své nedostatky vynahradit bojovností, chtějí, aby zápas soupeře bolel. Ani tady ale Dukla nedisponuje oslnivými čísly a znovu ji patří poslední příčka ve statistikách, tentokrát v kolonce hitů.
Za co je naopak nutné Vlkovy svěřence ocenit, je příkladný charakter v posledních minutách. V posledních pěti minutách základní hrací doby Dukla vstřelila jedenáct branek, celkově jich pak dala čtyřicet sedm. Skoro čtvrtinu gólů si tak jihlavští nechávají na závěrečnou pětiminutovku.
To je jistě úctyhodné číslo, problémem ovšem je, že tímto způsobem nováček dohání zaspaný úvod zápasu. Osmnáctkrát z třiadvaceti západů inkasovala Dukla jako první a celkově první třetiny jsou fází hry, ze které musí vstávat fanouškům posledního týmu soutěže vlasy hrůzou na hlavě. Úvodních dvacetiminutovek už Dukla prohrála dvanáct, deset prvních třetin skončilo nerozhodně, jen jedinkrát dokázali jihlavští první třetinu ovládnout.
Ve čtvrtečním rozhovoru pro Sport majitel klubu Bedřich Ščerban mluví o tom, že týmu chybí lídr. A má pravdu. Čachotský dělá co může, nejvyšší soutěž ale přece jen není WSM liga a jestli jihlavský srdcař dokázal mnoho zápasů v minulé sezoně rozhodnout sám, nyní už pouze síly pětatřicetiletého matadora na výhru nestačí.
Chce to i jiného tahouna. Takovým měl být Tomáš Kubalík. Od bratra známého kanonýra si v Dukle slibovali hodně, starší z Kubalíků však zatím zůstává za očekáváním a tři góly v osmnácti zápasech nejsou bilance, kterou si fanoušci od plzeňského rodáka představovali.
Vyloženou oporu pak zatím jihlavští nemají ani v bráně – Jakub Škarek je velkým talentem českého hokeje a v čerstvých osmnácti letech po něm nelze chtít zázraky, přesto však v probíhající sezoně není tou skálou, kterou by Dukla v maskovaném muži potřebovala. Často pustí laciný gól, má rezervy v práci s holí.
Uznání už Dukla má. Teď přidat body
V neposlední řadě má Jihlava také prostě a jednoduše smůlu na ročník, ve kterém se v extralize ocitla. Zatímco loni Dynamo překonávalo rekordy v trapnosti na ledě i mimo něj a téměř od úvodu sezony bylo jasné, že Východočechy místenka do baráže nemine, letos sledujeme na spodku tabulky o poznání vyrovnanější boje.
Ve Zlíně drží prapor famózní Kašík, v Litvínově po mizerném úvodu moudře nechali ve funkci trenéra Rulíka a postupně sbírají výhry, Pardubice po příšerném posledním ročníku ukazují, že by se mohlo blýskat na lepší časy. A Olomouc? Ta je v první šestce.
Zkrátka a dobře, Dukla je poslední. Je dost pravděpodobné, že se nenajdou dva týmy, které by po play-out dokázali jihlavští vmáčknout v tabulce pod sebe. Za dosavadní průběh sezony se ovšem nejchudší tým extraligy rozhodně nemusí stydět – v zápasech proti Plzni, Spartě či Chomutovu hokejisté Jihlavy ukázali, že hokej hrát umějí. Na Horáckém zimním stadionu nehrají grázlové nebo betonáři, ale sympaťáci, kteří se s novými protivníky umějí poprat.
Sympaťáci ale dle slov Arnolda Rimmera ze sitcomu Červený trpaslík umírají mladí. Pokud by to byl v přeneseném významu po aktuální sezoně i případ Dukly a jihlavští nejvyšší soutěž opustili, bylo by to se ctí. Dukla se totiž v zápasech s extraligovou smetánkou na ledě rozhodně neztrácí.
Související články
