Sparta proti Brnu? Svěží a moderní fotbal i špatné návyky
Letenský pondělní večer byl jako vymalovaný. Výhra 4:0. Výkon na hranici ideálu. A pět bodů náskoku na dotírající Plzeň pořád v kapse. Ve sparťanské hře byly prvky moderního fotbalového pojetí, na druhou stranu došlo i na pár typických nedokonalostí, které je potřeba vymítit.
Sparta při útočných výpadech rozhodně nehrála v rozestavení 4-3-3. Do ofenzivy šlo v tu chvíli šest až sedm hráčů. Ano, taky z toho důvodu, že Brno bylo příliš pasivní v obraně. Jeho zadní pětičlenná linie se nepohybovala podle balonu, spíš čekala, jestli zachytí průnikové přihrávky Marka Matějovského. To se ale vůbec výběru Václava Kotala nedařilo.
K překonání hustého bloku zvolila Sparta nejlepší možnou cestu. Levý bek Costa a pravý obránce Pavel Kadeřábek roztahovali hru úplně do krajů a působili jako křídla. Hojně využívaná. Padl tak druhý (jo, Lafata ho dal z penalty, ale předcházela tomu akce Dočkala a Costy) i třetí gól letenských.
Druhým předpokladem, aby přecpaný prostor před vápnem soupeře dostal na bradu, je přesnost přihrávek za obranu. To včera Matějovský splnil vrchovatě. Asistenti sudího tu chybně zastavili domácí akci pro domnělý ofsajd, tu Sparta s šancí naložila mizerně, jinak by byl výsledek utkání daleko rozdílnější.
Letenský fotbal byl svěží, nápaditý.
Abychom ale jen nechválili, Sparta předvedla i typický neduh, u něhož (aspoň mám ten pocit) si hráči neuvědomují, jak příliš je sráží. Pomalost některých přihrávek do lajn. Stávalo se to příležitostně, ale v takovou chvíli má soupeř dostatek času, aby se srovnal a postavil se proti hráči s míčem. V ten moment je celá útočná akce zase na úplném začátku.
Jestli chce Sparta titul, řekla si o něj v pondělí večer dost nahlas, i když uznávám slabost prvního jarního soupeře. Ale těch zbývajících třináct kol může odehrát zrovna tak lehkonoze, jen to chce nepřizpůsobovat hru oponentům. Cesta je správně nakročená.
