Lavička si s lvíčaty vybral správně, neuhnul a osud to viděl
Velmi přesně si vybavuju druhý zápas jednadvacítky v kvalifikaci. Hrálo se v Lotyšsku. Byl to obecně celkem darebný výkon a Češi tehdy v Jelgavě byli rádi, že uklohnili pět minut před koncem remízu díky brance Stanislav Klobásy.
Jenomže už tenkrát šel celý tým za postupem a měl od trenéra Vítězslava Lavičky nadiktovaný způsob. Herní projev, který zpočátku drhnul a vypadal těžkopádně, ale který se měl soustavnou prací zlepšovat.
Na cestě mladého výběru je nejvíc ocenitelný fakt, že ze svého záměru hrát rychlý moderní fotbal neuhnul. Zápas co zápas pak opravdu šly výkony nahoru, a i když za vrchol můžeme považovat konečný postup na EURO, jeden přišel ještě předtím.
Lavičkův výběr sice na začátku září prohrál v Belgii, ale předvedl se tam sebevědomě, svižně. Patrik Schick a spol. hráli skvěle, talentovaného soupeře, který patří za vzor práce s mládeží, svým projevem viditelně předčili. O to víc je pak mrzelo, že vychladili těsně před koncem docela hratelnou situaci, kvůli níž při posledním reprezentačním srazu museli čekat, jestli hvězdy kolem Tielemanse ztratí.
Jenže štěstí a osud přejí těm, kteří jdou správnou cestou. A Lavička se svým výběrem tomu od začátku šel naproti.
