Všechno, co se stalo do úterního odpoledne, zůstává šedou minulostí, ke které snad ani nemá valný smysl se vracet. Ale všechno, co se bude dít od té chvíle, bude mít velký vliv na události příští. Nebo spíš na událost příští. Na EURO. Trenér Vítězslav Lavička nominoval 23členný kádr a ví, že potřebuje, aby se mu pořádně rozchytal Lukáš Zima, že má kádrový nedostatek na krajích obrany. To jsou hlavní bolesti současného týmu. Tak pojďme blíž.
Současná podoba kádru má s tím, co zahajoval před necelými dvěma lety úspěšnou kvalifikaci společného jen něco. Celý tým se postupně vyvíjel, a některé výrazné osobnosti, které si teď hýčká, se prosadili až postupem času.
Za současnou jedničku je v tuto chvíli nejspíš považovaný Lukáš Zima z FC Janov. Jenže jeho problém je, že ač si ho klub nechal v kádru pro Serii A, nedal mu v ní ani minutu. Takže Lavička , a v tomto případě i trenér brankářů Petr Kouba, musí věřit v jeho zkušenosti nasbírané na trénincích v zahraničí a na jeho samostatnou schopnost se dobře připravit na šampionát.
V bráně totiž jsou rezervy. Původní jednička Vojtěch Vorel, který kvalifikaci mezi tyčemi zahajoval, není v nominaci vůbec, hlavní konkurent Luděk Vejmola měl v poslední fázi ligy silné výkonností výpadky. Patrik Macej chytal slovenskou ligu v Michalovcích sice pravidelně, ale v českém týmu je absolutně nevyzkoušený.
Když před dvěma lety na domácí EURO stavěl kádr tehdejší trenér Jakub Dovalil, měl na tomhle postu jiné starosti. Forma a vůbec schopnosti minulé trojky byly na takové úrovni, že bylo skoro až jedno, jestli se do základu prosadí Jiří Pavlenka, Tomáš Koubek , nebo až třetí vzadu Michal Reichl.
To je první nedostatek českého výběru. A druhé se nachází hned poblíž. Na krajích obrany.
Lavička nominoval na EURO: Rozhodování nebylo lehké, seděli jsme dlouho do noci
Video se připravuje ...
Sám Lavička chudší úrodu na tomto postu přiznal. V základu má sice vyzkoušené stálice Milana Havla a Aleše Matějů, ale sám musí být trochu na trní, aby se jim nic nestalo. Zástupnictví je tu totiž silně improvizované.
Daniel Holzer jako alternativa číslo dvě nalevo sice v přípravě proti Slovenku a i naposledy proti Ázerbájdžánu jistě obstála, ale bránění jeho výsada není. A vpravo se pak nabízí Michal Sáček. Spolehlivý dobrý fotbalista, ale střední záložník. Tentýž post je ostatně schopný zvládnout i stejně aprobovaný Martin Hašek, ale pokud se chceme pídit po dalších krajních obráncích v nominaci, je to marný, je to marný, je to marný.
A opět se nabízí srovnání s Dovalilovou smečkou. Před dvěma roky se kouč při konečné nominaci dokonce poměrně drze rozhodl, že nechá doma Tomáše Holeše, protože věřil, že Pavel Kadeřábek , tehdejší neotřesitelná jednička na pravém beku, přežije i tsunami, hladomor a řádění kobylek, a tak není potřeba mít za něj náhradu. V čemž měl nakonec pravdu. Lavička by si asi přál, aby jeho beci taky snesli tolik, co lamželezo z Hoffenheimu.
Pak už je to veselejší. Jednadvacítka ve zbytku svého týmu nabízí italské hvězdy z Udine a Sampdorie, Jakuba Jankta a Patrika Schicka . Nelehkou sezonou rozervanou naději Ajaxu Václava Černého. Fotbalově rychle rostoucího mistra ze Slavie Antonína Baráka, který už má podepsáno v Udine. Stefana Simiče, hráče AC Milán, kliďase a absolutního profíka, který bude v létě hledat své klubové štěstí. Anebo jeho parťáka ze středu obrany Michaela Lüftnera, Barákova mistrovského kolegu, jenž si už taky vyhrál zahraniční angažmá – v FC Kodaň.
Jednadvacítka tak, jak si ji pamatujeme ze září 2015, a ta současná, udělala obrovský výkonnostní krok jak po týmové stránce, tak i po individuální. Spousta jejích členů v posledním roce výrazně poskočila fotbalovými patry, a tím zvedla celkový kredit celého mužstva.
Vždyť doma zůstal třeba Marek Havlík, který si rozhodně může věřit na slušnou kariéru. Nebo Dominik Mašek, jenž už si v zahraničí v dobách svého dospívání užil své, a teď se škrábe znovu nahoru v Bohemians.
Je oprávněné, že tihle kluci si věří, že v Polsku udělají díru do Evropy. Spousta z nich už totiž překvapila sama sebe.
