Nic na světě není víc vypovídající než závěrečný turnaj. Je to pravda, nebo ne? Je to správný pohled na českou jednadvacítku, která do EURO vstupovala s velkými nadějemi, ambicemi opřenými o atraktivní projev během kvalifikace, ovšem obsazené týmy, s nimiž neměli soupeři na polském šampionátu společného vůbec nic?
Pohled na výběr Vítězslava Lavičky teď může být velmi kontroverzní, byť nám může poskládané mužstvo připadat jakkoliv sympatické a talentované.
Jednadvacítka prožila vstup do turnaje ve stylu „Wow! Tohle jsme doteď nezažili“. Byť to vlastně žádný její člen takhle nepřiznal, pravda je taková, že opravdu během celého dvouletého cyklu se dá pouze příprava v Portugalsku považovat za tvrdou. A pak až právě první utkání na EURO.
Po něm se ale tým úctyhodně sebral a porazil silnou Itálii. Čímž se na jazyk vrátila myšlenka o nadějném a oprávněně ambiciózním celku.
Jenže když pak proti Dánsku šlo o všechno, o góly, o karty, prostě o úplně všechno, přišel zkrat. Ofenziva nepůsobila silně, ale bezzubě, a chudák obrana to čtyřikrát schytala.
A teď babo raď.
Jako první se nabízí, že skupina C dopadla vlastně spravedlivě, protože opravdovou sílu a schopnosti bychom hledali spíš v německém a italském výběru. Něco ve stylu, že to tak prostě má být, protože se ukázalo, že i největší české opory se proti favoritům na moc nezmohly.
A byli to právě Patrik Schick, Václav Černý a Jakub Jankto, o nichž se myslelo, že český fotbal přiblíží k velmocím, se kterými se v tomhle ročníku bude moct troufale měřit.
Buďme k sobě upřímní, právě klíčoví hráči selhali. A i když byl Schick například proti Dánsku výrazný, měl šancí ještě mnohem víc než jen na jeden krásný gól.
Abychom i po tomhle EURO mohli přesvědčivě říci, že v téhle generaci je síla, a že to jednou bude velká paráda, museli bychom zkrátka použít jistou míru shovívavosti.
To není soud, jen fakt, že nadějný tým prostě nepřesvědčil v tom duchu, v jakém se na EURO rychtoval. Jestli kvůli shodě okolností, potažmo ještě nedozrálostí, nebo vyloženě proto, že tahle generace ještě není ta, která vrátí český fotbal do evropské špičky, musí rozsoudit až příští roky.


