Baránek vzbuzoval naději, ale zbývá bohužel jen soucit a lítost
Kluk, který sice moc nemluvil, ale měl před sebou velkou kariéru. Jeho tragédií bohužel je, že ji nezažije. Ve 24 letech musel ukončit kariéru kvůli přetrvávajícím problémům s kolenem, a není to škoda jen pro něj, ale i pro celý český fotbal, jehož se Jan Baránek mohl stát tichou, ale přesto velkou silou...
Je 30. října 2016 a Viktorka Plzeň drží na Dukle vedení 1:0. Nastavuje se, trenér Roman Pivarník chce trochu natáhnout čas, a tak na hřiště posílá k Lukáši Hejdovi a Romanu Hubníkovi třetího stopera. Pro sichr. Mladý odchovanec Bazal naběhne na dejvickou trávu, za chvíli Jan Jílek foukne konec a je splněno.
Je vážně smutné, že to bylo naposledy, co Jan Baránek hrál ligový fotbal. Talentovaný hoch, co šel na Julisce natáhnout čas, má po kariéře, kterou mu zkazilo rozbité koleno.
Smutné je to v tom, že v mladém obránci bylo daleko víc, než co stihl za krátkou dobu předvést.
„Rozhodně to v něm bylo,“ vzpomíná trenér Karel Krejčí, který jako asistent a později i hlavní kouč zažil Baránkovu asi nejlepší sezonu.
V ročníku 2015/2016 dal mladý stoper úctyhodných pět branek. Jednou z nich třeba pomohl v oslabení složit Spartu.
Když plzeňská parta s ním v sestavě předběhla letenského rivala a na konci sezony si vzala titul, už se o Baránkovi mluvilo jako o hráči, kterého by kouč Pavel Vrba mohl vzít s nároďákem na EURO do Francie. Taky neměl daleko k tomu, aby podepsal smlouvu s bundesligovým Augsburgem, a jeho kariéra se mohla vesele rozvíjet dál.
Jenže to zatracené koleno nic nedovolilo. Celá storka končí smutně hlavně proto, že člověk cítí, že se z Baránka mohl stát jeden z předních obránců českého fotbalu. A taky proto, že s mladým fotbalistou musí kdekdo soucítit, protože on sám to v hloubi duše třeba cítí podobně...
