
Že si Slavia nevytvořila žádnou šanci, a tím pádem ani nedala gól, je zřejmě jediným negativním pozůstatkem po utkání proti FC Kodaň (0:0). Jinak si totiž dokázala udržet solidní úroveň hry v poli, a zároveň stále pokračuje, alespoň na evropské scéně, v celkem pragmatickém pojetí fotbalu, který ústí v tenounké skóre 2:1 po čtyřech zápasech, přičemž k postupu do jarní fáze je docela blízko.
Dá se to možná nazvat jakýmsi paradoxem čtvrtečního večera. Remíza 0:0 je malou brzdou ohledně postupových ambicí, protože do konce skupiny zbývají Slavii ošemetné zápasy v Bordeaux a doma se Zenitem Petrohrad. Rozložení „céčka“ je přitom takové, že o dvě šťastná místa se může hrát až do posledního kola.
Je ovšem slávistickým plusem, že ve hře o postup je, a tím spíš, že její výchozí pozice je slušná. Teoreticky může stačit i jeden bod, a je hotovo.
Z části je to jistě i způsobem, jakým „sešívaní“ v Evropské lize úřadují.
„Nejen v tomhle utkání jsme hráli do defenzivy skvěle, Kodaň za oba zápasy proti nám nevystřelila na bránu. Zvládli jsme to týmově,“ těšilo trenéra Jindřicha Trpišovského.
Tohle pojetí červenobílé dosud zradilo jen jednou, v Petrohradě, kde domácí vymačkali skoro z ničeho útlou výhru 1:0. V ostatních třech zápasech nastřádal brankář Ondřej Kolář úctyhodné tři nuly, přičemž je fakt, že pro ně zas až tolik udělat nemusel. Vizitka pro fungující obranu.
„Na druhou stranu tím trpí naše hra dopředu,“ nachází Trpišovský černou tečku.
A ta se stará o to, že Slavia bude muset ještě hodně máknout, aby postup do jarní fáze Evropské ligy dorazila do konce.
Bylo by opravdu paradoxní, kdyby český vicemistr, který se pod dohledem „Pana Riziko“ Trpišovského proměnil skoro v ofenzivní bestii, pro nemohoucnost neprocpal ze skupiny dál.