Jedna velmi nevhodná a nešťastná chyba zpražila celý jeho tým a soupeř se dostal do pozice, kterou využil. Slavia se v Budapešti neopřela o svého brankáře Ondřeje Koláře, sám přiznal, že svým spoluhráčům hodil klacek pod nohy. Přitom právě jeho kopací výbava z něj dělá hodnotného člena kádru.
Ondřej Kolář prodělává nelehký půl rok. Dostal nakopáno v Glasgow a musel si na hlavu narazit nepohodlnou helmu, která brankářům život ve vápně rozhodně neulehčuje. Třeba kvůli perifernímu vidění, na což svého času narážel Petr Čech, a když je ušitá přes uši, tak vám někdy unikají i pokyny od kolegů, od trenérů.
Na tuhle pomůcku si slávistická jednička zvyká, a stále se v kase snaží působit jako předtím. Ovšem někdy daleko za hranou toho, co je vkusné, vhodné a vůbec přínosné pro tým.
To platí pro situaci v Teplicích, kdy se pustil do kličkování a málem způsobil svému mužstvu komplikaci. Nestalo se, ale pochopitelný důvod proč do takové eskapády Kolář šel, je těžké najít. Jedině tak z rozmaru.
Událost v Budapešti je z jiné kategorie. Přijímal malou domů, kterou už Taras Kačaraba hrál v nelehké pozici, těžko ve skluzu s funícím útočníkem v zádech mohl přemýšlet, aby míč nešel přímo na vlastní bránu.
Kolář se k míči postavil se záměrem ho zkrotit, jenže houby, přeskočil mu nohu a odvalil se do sítě. To nebylo z lajdáctví, z pocitu vlastní nesmrtelnosti nebo přehnaného ega, to byl fakt pech. Jakkoliv může Kolář svými občasnými výstřelky pít některým lidem krev.
Šok prodělal on a následně i celý tým, který přišel do druhé půle otřesený, což znamenalo zvýšení náskoku Ferencvárose a málem to bylo ještě horší. Slávistický brankář si po zápase nasypal popel na hlavu a přidal, že má tým vést, ne ho srážet takovými chybami.
Je to pravda částečně. Tohle se opravdu může stát každému. Hlavní je sdělení, že Kolář má být lídrem mužstva, a to nabourává daleko spíš kvůli nápadům typu „Teplice“.
Přitom právě kopací výbava je gólmanovou výhodou, díky níž si vybudoval kariéru a díky níž byl taky velmi atraktivní pro zájemce ze zahraničí. A nesmí o ni přijít. Určitě ne proto, že teď slízne milion nadávek. Nesmí o ni přijít i proto, že trenér Jindřich Trpišovský po něm rozehrávku a občasné (ne)přiměřené riskování stejně bude pořád chtít. A když tohle všechno Kolář ztratí, ztratí hodnotu pro svého trenéra, stane se obyčejným gólmanem z lidu, na němž toho zbude jen málo zajímavého, přitažlivého.
Jen sám, nebo s pomocí trenérů, musí umět najít vhodný balanc mezi tím, kdy zůstat svůj a pomáhat tím týmu, a kdy volit bohapustou jistotu v duchu hesla „nic nezkazit“.
Protože třeba příští úterý už nebude vůbec žádný prostor na chyby.