Problém Slavie: Na čem jsme, trenére? Z týmu se vytrácí nedávný duch a síla
KOMENTÁŘ JANA PODROUŽKA | Roky to byla hlavní přednost Slavie. Soupeři – i ti daleko bohatší – měli z TÝMU Jindřicha Trpišovského těžké spaní. Objektivně se „sešívaní“ pochopitelně perou s postupnými odchody důležitých hráčů, kteří tuto sílu ztělesňovali a ostatní se pak kolem nich přidávali, tradici a atmosféře se ale jakoby už ze zásady nejde v poslední době naproti. Málokdo teď asi přesně ví, na čem u trenéra Jindřicha Trpišovského vlastně je…
Velmi ošemetným tématem tu je v létě zesílená africká klika, ale obecně zvyšující se poměr zahraničních hráčů v kádru, jenž má přinášet kvalitnější fotbalovou výbavu než tuzemský odchov. Ačkoli to v některých momentech můžeme všichni vidět, nevýhodou této volby doplňování mužstva je určitá míra odosobnění nejen ze strany fanoušků, ale taky slabší zápal některých aktérů.
Nebo se tito hráči vymykají taktickému plánu, neplní ho dostatečně svědomitě, čehož je příčinou obecně složitější komunikace?
A co domácí tahouni – kterých v sestavě Slavie rychle ubývá – jako Tomáš Holeš? Jejich slovo se může v neuspořádaném celku zcela vytrácet. Tíha odpovědnosti za výkony a výsledky se pak nese mnohem hůř, když jste na to skoro sami. Respektive když většina kolem vás se buď teprve sžívá s prostředím, s novými spoluhráči, bojují i sami se sebou, aby v novém působišti dobře začali a vybojovali si dobrou pozici, nebo sice nejsou v mužstvu noví, ale pořád nemají pevnou půdu pod nohama.
Třeba Ondřej Lingr proto, že osciluje ve stylu základ – lavička – základ – lavička. Ivan Schranz putuje různými kouty sestavy a občas bez možnosti prodat svůj střelecký potenciál. Aiham Ousou stále budí rozpaky kvůli své nezřídka problematické rozehrávce, ačkoli mu výkonnostní potenciál nelze upřít. Totéž ostatně platí o jeho novém parťákovi Eduardu Santosovi. A tito dva pak mají odzadu přirozeně řídit organizaci týmu…
Posledním zvláštním tahem budiž oživení Srdjana Plavšiče, hráče, jenž před
