Třikrát a dost platí i pro Spartu. Zápasy musí začínat lépe
Je to zlidovělé slovní spojení. Třikrát a dost. Napasovat jde na různé situace. Třeba i na fotbal. Po sobotě by o tom mohli vyprávět na Spartě. Letenští během jara v lize čtyřikrát inkasovali první branku. Třikrát dokázali nepříznivý vývoj zvrátit. Počtvrté… Ano, správně. Už se to nepovedlo.
Výsledkem byla šokující porážka 0:2 na Slovácku. Porážka, která se rozhodně nečekala. Porážka, která může být v konečném účtování po 30. kole z hlediska boje o titul naprosto fatální.
Pro letenského favorita je nejbolestivějším konstatováním skutečnost, že přišla naprosto zaslouženě. Tohle nebylo o smůle či nedostatku fotbalové přízně. Sparta zkrátka neměla kvalitu, byla horší. To se samozřejmě ve fotbale může stát. A děje se to i mnohem lepším mužstvům.
Co už by se ovšem Pražanům dít nemělo, to jsou až příliš lehkovážné vstupy do utkání. V rámci domácí soutěže by Sparta měla být takový kalibr, aby své soupeře zadupala do země ideálně v úvodní půlhodině a potom si duel v poklidu dohrála. To by odpovídalo její síle i ambicím.
Na jaře se ale děje pravý opak. Až na dvě výjimky vždycky musela Sparta fárat z propasti. Proti Zlínu. Proti Jablonci. I proti Slavii. Počtvrté už jí to neprošlo. Třikrát a dost zkrátka platí.
