Chtěla Jindřicha Trpišovského, nakonec Sparta skončila u Davida Holoubka. V očích mnoha expertů, možná i fanoušků, to může působit jako z nouze ctnost. Holoubek ovšem není záplata na díru, která po odchodu Zdeňka Ščasného zůstala. Naopak, tohle může být tah, za který si bude vedení Sparty jednou gratulovat.
Pokud by se na úspěšného kouče sparťanské devatenáctky nahlíželo jako na někoho, „kdo v současné chvíli Spartě zbyl“, bylo by to velice špatně. Holoubek nemusí být pouze záskok na 60 dnů, Letenští v něm mohou trefit jackpot.
Pojďme si shrnout fakta. Ve dvou duelech, kdy Spartu vedl, dosáhl s týmem na čtyři body. Setnul Inter Milán, v Brně bral za remízu 3:3 bod. Ovšem herně to bylo neporovnatelně lepší, než v předešlých zápasech ještě pod trenérem Ščasným.
Nyní Holoubek přebírá na delší dobu tým, který je v dezolátním zdravotním stavu. Mimo hru jsou Frýdek, Zahustel, Vácha, Costa, Šural. Nejistá je situace kolem Rosického. Sparta má na rozjetou a zkonsolidovanou Plzeň ztrátu šesti bodů, už za dva týdny jí navíc čeká právě řež ve Štruncových sadech. O tři dny dřív při tom sehraje utkání Evropské ligy v dalekém Izraeli proti Hapoelu Beer Ševa.
Nic moc výchozí pozice. Skoro by se chtělo říct, že mladý kouč strká hlavu na špalek. I on možná cítí, že tahle mise by měla mít přízvisko „utopická“. Nikoho by asi nepřekvapilo, kdyby dopadla nezdarem. Přesto do toho Holoubek jde. Těší se, chce bojovat a rvát se. Žádné couvání nebo odchod zadním vchodem. Ale přijmutí výzvy. To je samo o sobě hrozně pozitivní.
Progresivní kouč má klub v srdci, ve stavu největší nouze mu chce pomoct, nikoli se točit zády. I díky těmto vlastnostem stojí za Holoubkem masa fanoušků Sparty, kteří si ho zamilovali. Osobně jsem přesvědčený, že za něj bude fárat i kabina, do posledního hráče. Tohle všechno se může Spartě v konečném součtu bohatě vyplatit.