Stanciu v rozestavení 3-5-2 = zbraň hromadného ničení
Nebylo pochyb o tom, že to jednou přijde. Otázkou zůstávalo, kdy. Nyní je to zodpovězeno. Duel s Libercem byl prvním v této sezoně, kdy Sparta předvedla rozestavení 3-5-2. Trenér Zdeněk Ščasný vytáhl své oblíbené schéma, úspěch se doručil okamžitě. Mamutí podíl na něm měl Nicolae Stanciu. Chlapík, ze kterého tahle varianta dělá opravdu děsivou zbraň.
Produktivita. Právě tohle slovo vystihuje působení Nicolae Stanciua ve Spartě dokonale. Byť nejdražší hráč v historii české ligy (96 milionů) v některých duelech herně zcela nepřesvědčil, góly a asistence sbíral pravidelně. Ať už jako podhrotový hráč v rozestavení 4-2-3-1, středopolař v 4-4-2 či pravý záložník ve stejném schématu.
Až při přechodu na zmíněnou variantu 3-5-2 ale Stanciova výkonnost vystřelila k nebesům. Slovan sestřelil dvěma góly, přidal jednu asistenci. A i ve čtvrtém gólu měl prsty, když vtipnou přihrávkou na pravém křídle celou akci rozjel.
Rumunský reprezentant dokonale využil skutečnosti, že se mu výrazně rozšířilo pole působnosti. Najednou nebyl ukotvený na jednom místě, mohl se posouvat napříč celou šířkou hřiště, hledat si těžiště hry. Ze tří středních záložníků hrál nejvýš, pod ním pracovalo duo Martin Frýdek a Guélor Kanga.
Výsledkem bylo, že se Stanciu dostával mnohem víc do hry. Chodila přes něj většina akcí, měl prostor na rychlé vyvezení balonu, ve finální fázi navíc mohl kooperovat hned s dvojící útočníků Benjaminem Tettehem a Josefem Šuralem.
Tohle všechno z Rumuna udělalo proti Liberci naprosto dominantní váhu celého zápasu. Lze předpokládat, že v dalším průběhu sezony bude Sparta variantu 3-5-2 využívat velice často (ne-li pořád). Stanciu bude její prémiovou zbraní.
