
BLOG JANA VACKA | Do úvodního zápasu s Monakem dali sparťané úplně všechno, těžko je vinit z opaku. Tváří v tvář zaběhnuté evropské značce se ale v úterý večer sami přesvědčili, že je před nimi ještě pořádný kus práce. Porážka 0:2 jistě mrzí, směrem do budoucna ale může být užitečná.
Ruku na srdce, asi se nedalo předpokládat, že by Letenští favorita přejeli jako TGV. Vlastně s ním navzdory konečnému výsledku ještě docela drželi krok. Rozdíl v kvalitě byl přesto patrný, po změně stran už výrazně.
Co by si tedy Sparta měla z tohoto rande vzít?
Že je potřeba využít každou příležitost, která se naskytne. Těžko jich proti takovému soupeři bude mít tolik, aby si mohla dovolit některé zahodit.
Že je příliš laciné inkasovat po rohovém kopu. Právě úvodní branka totiž duel naklonila na stranu hostů, do té doby rudí drželi krok.
Že je potřeba pracovat v ještě větší rychlosti. Na co je obvykle čas v domácí soutěži, to už na evropském bojišti často nestačí.
Že moc zpětných přihrávek škodí. Hlavně ve druhém poločase to bylo až příliš. Odvaha je mantra, které je třeba se držet. Pražany postupem času opouštěla.
Je jenom na Spartě, jak tuhle lekci pojme. Toužila se srazit s těmi nejlepšími, otestovat vlastní síly. Studijní materiál nyní trenér Vrba má.