Opět po týdnu vás zdravím. Tentokrát začnu reprezentací. Vím o tom, že měl pan Hadamczik zájem, abych reprezentoval na turnaji v Moskvě, který se odehraje na konci příštího týdne. Bavili jsme se o tom spolu, ale musel jsem se mu omluvit.
Těší mě, že o mně uvažoval, ale v mé situaci jsem to musel s díky odmítnout. Nevím, jak se vyvine situace v NHL, pořád není vyloučené, že se soutěž brzo rozjede, takže na případný start musím být pořádně nachystaný a poctivě trénovat. V mém věku si nemůžu dovolit nějaký výpadek, musím makat i ve dnech, kdy se hrají zápasy.
A ještě z jednoho důvodu jsem se omluvil. Během reprezentační přestávky chci být s naším kladenským mužstvem a osobně dohlédnout na to, jak se trénuje. Protože předešlou pauzu jsme podle mě trochu podcenili, jak už jsem o tom dřív mluvil, a nechci, aby se něco takového opakovalo.
Není to o tom, že bych nevěřil trenérům, ale prostě chci být s týmem, přece jenom pozice majitele přináší i zodpovědnost. Pokud jde o mistrovství světa, teď je předčasné o tom mluvit, vůbec nevím, jaká bude situace, jestli se NHL vůbec rozjede – a když ano, tak kam se dostaneme s Dallasem. Takže to nemá cenu teď rozebírat, je jasné, že pokud budu cítit, že můžu mužstvu pomoct, pokud bude o mě zájem a budu zdravý, rád dorazím. Ale to je fakt hrozně předčasné.
S panem Hadamczikem teď budu mít čas si v klidu promluvit, protože po úterním zápase v Brně za ním odjedu do Kravař, kde budu trénovat do pátku, kdy hrajeme ve Vítkovicích. Cestování je dost náročné, takže na Moravě zůstanu a ušetřím nějaké síly. Ono se to nezdá, ale kdybych se v úterý v noci měl vracet a ve čtvrtek jet zase zpátky, to by člověka vysálo. Zvlášť ve čtyřiceti.
Jinak na boj s Kometou se těším, tam je atmosféra vždycky skvělá. Navíc Brnu máme co vracet, dvakrát už jsme s ním prohráli. A hlavně ta druhá porážka mě hodně mrzela, to se totiž hrálo v O2 Areně před rekordní návštěvou a především v první třetině nás Brno potupilo, dělalo si s námi, co chtělo.
Takže teď je na čase, abychom na Kometě vyhráli, i když to nebude žádná sranda. O tom, že nám bude chybět Mára Židlický, ani nemá cenu se moc rozepisovat, to je jasné.
Už kolikrát jsem říkal, že je to suverénně nejlepší český bek, bavil lidi, byla radost se na něj dívat. Takže bude chybět nejen mně a Rytířům, ale i celé lize. Musíme to ale prostě zvládnout bez něj. I tak mu musím poděkovat za to, jak nám pomohl.
Pokud jde o náš nedělní zápas s Libercem, kdy jsme hráli ve zlatých dresech, rozhodně jsme to neměli jednoduché, na výhru jsme se nadřeli. Ale zase na druhé straně je cenné, že jsme se i tak prokousali ke třem bodům a našli vítěznou cestu. Trpělivě jsme čekali na příležitost a naštěstí jsme to zvládli.
Naše zápasové dresy šly do aukce, někdo mi říkal, že už během pondělí se cena toho mého vyšplhala nad padesát pět tisíc. Sám jsem zvědavý, na kolik to nakonec vystoupí, pochopitelně budu mít radost, když to bude co nejvyšší částka. Výtěžek jde totiž na dobrou věc, takže věřím, že se vybere opravdu hodně peněz. Pomáhat těm, co to potřebují, je správné.
Související články
