Naše letadlo v Dallasu? Máme nejlepší stroj z celé NHL
Tak vás opět zdravím ze zámoří. Za poslední týden se toho docela dost událo. Absolvoval jsem zkrácený kemp, pak první domácí zápas za Dallas proti Phoenixu, premiéru venku v Minnesotě. A teď už jsem zase v hotelu v Detroitu, kde hrajeme v úterý.
Určitě se nenudím, ten program je pořádně nahuštěný. Hned na začátek hrajeme tři zápasy ve čtyřech dnech, z toho dva venku. Což není žádná sranda. Ale nestěžuju si, ostatní jsou na tom stejně. Je jasné, že kdyby sezona probíhala normálně, jak měla, bylo by to i pro mě jednodušší.
Na všechno by bylo více času, s týmem bych se mohl líp sžít. Takhle je to všechno hrozně narychlo. Ale nemá cenu si stěžovat na to, co stejně neovlivním.
Ještě se vrátím k té premiéře, která mi docela vyšla. Ani nevím, jestli je dobře, že jsem hned v prvním utkání proti Phoenixu posbíral čtyři body, měl jsem trochu strach, aby si tady najednou nezačali všichni myslet, že to takhle bude dál v každém utkání! Ale hned druhý den v Minnesotě už jsem neměl nic, takže se všichni vrátili na zem.
Měl jsem radost z vítězství i proto, že bylo vyprodáno. Aspoň jsme fanoušky trochu nalákali na další zápasy. Neřeším, co se o mně psalo, jestli to byla chvála, nebo ne. Už jsem dost starý na to, abych věděl, že je to hrozně pomíjivé. Během sezony přijde pár zápasů, kdy nebudu mít ani bod, a hned se začne říkat, že už jsem starý a nemám na to.
Ten druhý zápas to už taková sláva nebyla, proti Wild jsme se vůbec nemohli prosadit a prohráli jsme 0:1. Musím ale vyzdvihnout našeho gólmana Cristophera Nilstorpa, který chytal vůbec poprvé v NHL. A počínal si skvěle, jako jeden z mála si zasloužil pochvalu.
Pak nás čekal přesun do Detroitu. V rámci tripu jsem poprvé letěl naším týmovým letadlem. A musím říct, že je fakt krásné a pohodlné. Co jsem předtím zaslechl, tak z celé NHL máme asi nejlepší stroj. Což teď můžu potvrdit. Jak přesně to vypadá uvnitř? To už vám, bohužel, prozradit nemůžu. Protože jakmile jsem usednul, usnul jsem jako špalek. To je moje výhoda, která mi víceméně pomáhá prodlužovat kariéru.
Ale celkově se pořád cítím dost unavený. A pořád nevím, proč. V Česku jsem toho odehrál za zápas mnohem víc a neměl jsem toho tolik, jako teď. Asi roli hraje všechno dohromady: časové posuny, náročný tréninkový kemp, těžké zápasy. Takže toho mám plné zuby, a když to jde, odpočívám.
Na druhé straně jsem zastáncem toho, že kromě zápasů se musí i pořád trénovat. Jenže sám nevím, jak to skloubit s tím cestováním. Když někam přiletíme nad ránem, chápu, že druhý den se trénink zruší. Což mi zrovna nevyhovuje. Musím tedy ještě promyslet, jak to vyřešit a jestli budu chodit sám na led.
Uvidím, jak si s tím vším poradím. Každopádně nám v Dallasu držte palce! A Rytířům v Česku pochopitelně taky.
