Ještě není konec play off a snad ty moje góly konečně přijdou
Uběhl další týden a já vás opět zdravím ze zámoří. A mám pochopitelně radost, že jsme s Bostonem v dalším kole Stanley Cupu, teď nás čeká finále Východní konference proti Pittsburghu. Hned se u toho zastavím, je jasné, že se bude hodně mluvit i o tom, že jsem právě v tomhle klubu strávil spoustu let.
To je pravda, ale pro mě osobně to až tak žhavé téma není, protože jsem si tím prošel už v minulé sezoně. A tehdy si myslím, že se o tom mluvilo ještě víc, protože rivalita mezi Philadelphií a Pittsburghem byla obrovská, navíc se pořád dokola tehdy omílalo, jak je možné, že jsem si vybral právě Flyers...
Takže teď už by mohl být okolo toho větší klid. Samozřejmě věřím, že i tentokrát přes Pittsburgh přejdeme, loni se nám to hned v prvním kole podařilo. Těžko říct, jestli to budou podobně divoké zápasy, tehdy to fakt byly nevídané přestřelky, padalo spoustu gólů. Tentokrát mají Penguins o dost nabitější kádr než loni, ke konci sezony hrozně posilovali.
Na svým Facebooku jsem se to v týdnu snažil odlehčit tím, že jsem jako správný medvěd poslední dva měsíce spal, takže je jasné, že jsem žádnou branku vstřelit nemohl... Ono je třeba to někdy i brát s humorem, protože kdybych se v tom tím až moc babral, nemělo by to cenu. Pochopitelně mě to trápí, vím, že bych týmu chtěl pomoct víc, ale jediné, co můžu, je pořád makat naplno. A věřit.
Což je i můj případ. Každý si nějakým takovým obdobím projde, ale ještě není konec. A snad ty moje góly přijdou, když to bude nejvíce potřeba. Někde jsem četl, že už je to 21 let, kdy se Boston naposledy utkal v play off s Pittsburghem. Tehdy, v roce 1992, jsme Bruins ještě v době, kdy jsem hrál za Penguins, porazili a nakonec jsme slavili Stanley Cup.
Když jde do tuhého, je Vokoun k nepřekonání
Nemusím vám snad ani zdůrazňovat, jak moc bych si přál, aby se to tentokrát otočilo. Jenže budeme to mít těžký i kvůli tomu, že proti nám nejspíš vyrukuje Voky (Vokoun). Je to skvělý brankář, který sice v play off tolik nechytal, ale i tak je zkušený a má super fazonu.
Dobře si pamatuju, jak zářil hlavně v závěru, kdy já už jsem kvůli zranění jenom seděl na židličce vedle mantinelu. Ale pak jsme všichni mohli vtrhnout na led a začít slavit.
Teď zase zpátky do reality. Finále konference nám začne v sobotu. Čekání na něj je poměrně dlouhé, ale nemá cenu se tím stresovat. Pro oba týmy je to stejné. Tak nám držte palce.
