
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Hráli hnusný fotbal, vítězili náhodně o jednu branku, spoléhali jen na to, že mají basketbalisty v útoku. Navíc jim přece léta pomáhají rozhodčí. Roman Berbr sice už stojí před věznicí, ale pořád má dlouhé prsty, že…
Triumf Viktorie Plzeň, která ve středu večer potvrdila postavení nejúspěšnějšího českého klubu posledních dvanácti let, je zhusta zpochybňován. Přitom Západočeši zapsali za zmíněné období šest mistrovských titulů. Pro srovnání: Slavia čtyři, Sparta jeden, stejně tak Liberec.
Aktuální triumf je zasvěcenými a zúčastněnými popisován stejně: Jako nejcennější - a také nejpřekvapivější. Takhle o něm básnil trenér Michal Bílek, muž s šedivým plnovousem, či kapitán Lukáš Hejda.
Ani tenhle pidi rozkol Západočechy nezastavil.
Měli totiž dost zbraní, kterými zašlapali pod sebe opět skoro trapnou Spartu, rozvrkočený Baník, který ještě nedorostl do velkých síní králů, jak by zaznělo v sáze Pán prstenů. Rovněž na ně zespoda koukaly Hradec Králové se Slováckem. Při vší úctě ani jeden z nich není (v tuto chvíli) postavením, historicky na úrovni nutné pro myšlenky na titul.
Především však Viktoriáni zlomili Slavii, hegemona posledních let, mistra tří sezon dozadu. To se opravdu nečekalo.
Jenže stalo se, protože…
Samozřejmě, mančaft trenéra Michala Bílka byl skvěle nachystaný takticky. Perfektně bránil, dostal nejméně branek ze všech, pouze jedenadvacet ve třiceti čtyřech duelech. Kouč také vyzdvihoval pracovitost. Je to klišé, navíc ne úplně sexy, ale také ono platí. Takový Lukáš Kalvach ve středu pole budiž důkazem. Vepředu zase trčely dvě lafety, jak říkal někdejší kouč národního mužstva Jozef Chovanec.
Tyto benefity jsou zřejmé na první pohled. Zdá se však, že ten zásadní se skrývá uvnitř. Probudil se opět po pár letech, přesně po čtyřech. V létě 2017 nakupovaly Sparta se Slavií velká jména: Halil Altintop, Danny, Ruslan Rotaň, Jonathan Bibiany, Rio Mavuba…
„Jdeme s klacky na tanky,“ prohlásil tehdy Adolf Šádek, ředitel klubu, který je dnes jeho majitelem. Stranil se role favorita, bylo však jasně znát, jak chce mocné a bohaté pokořit.
Stejné to bylo i v této sezoně. Plzeň se finančně nemůže velkým „S“ rovnat. Naopak sama má velké problémy, hráči opakovaně čekají na platy. Přesto se vzdor, ano až nenávist vůči Praze, a také pocit podceňovaných povedly proměnit ve zlato. V hnací motor mužstva. Bylo to znát i na fanoušcích, jejich představení při utkáních s Pražany byla na jednu stranu pro tým povzbuzující, na druhou stranu někdy až nechutná. Vypálit Prahu, tak nějak by se dalo přeložit jejich motto. Ostatně i ono zafungovalo.
Také proto je Plzeň mistr.