Priske prý nehazarduje, ale… Devět změn je risk. Proč má z něj Sparta zisk?
BLOG JIŘÍHO FEJGLA | Nebyla to jen kosmetická (jak se říká) úprava sestavy. Brian Priske hodil do startovací jedenáctky proti Bohemians (2:1) granát. Donutily ho k tomu zranění v kádru Sparty, přeplněný program posledních i příštích týdnů a také nedobrý výkon při nedělní ligové prohře na stadionu v Mladé Boleslavi.
Šlo o risk, to jednoznačně, i když kouč tvrdil, že o něm nikdy nespekuluje. Sparta má v plánu brát veškeré trofeje, tedy i tu pohárovou, Bohemians nejsou rozhodně jednoduchý sok, vždyť se v minulé sezoně prodrali až do Konferenční ligy.
Při tomto absolutně inovativním složení bylo nutné rychle nastavit principy, vytvořit aspoň provizorní propojení mezi jednotlivými částmi týmu, zkrátka ho slepit dohromady.
V první půli to také drhlo. Proč nakonec záměr vyšel?
Zásadní bylo, že Sparta neustoupila od stylu, kterým se valí ligou od minulého podzimu. Zásady nemohla narušit ani nedělní blamáž v Mladé Boleslavi ani pozměněná základní jedenáctka na Bohemians.
Hráči jsou zkrátka kotveni do pozic, na které jsou zvyklí. Michal Ševčík věděl, že naskočí na pravém křídle, tam je jeho prostor. Jan Mejdr, další nepříliš vytížený borec měl zase pod palcem pozici pravého wingbeka. A tak dále.
Ostatně „fluktuantů“ v systému Priske moc nevyužívá. Jaroslav Zelený je možná nejvýraznější. Původně levý wingbek naskočil jako levý stoper, využit může být také ve středu záložní formace. Jakub Pešek zvládne levé křídlo i wingbeka, Veljko Birmančevič obě křídla. Vemte si Jana Kuchtu, jak moc je spjatý s hrotovou pozicí, na straně to zkrátka není on. Stejně na tom byli i borci druhého sledu, vojáci do bitvy na Bohemians. Nikdo se nemusel orientovat v neznámém prostoru, plnit netradiční úkoly.
Proto Spartě netrvala adaptace příliš dlouho. Ve druhé půli otočila výsledek, pak si užívala volnější pole při domácí snaze o vyrovnání. V těch chvílích se na druhou stranu ukázala ne tak velká rozehranost Václava Sejka či Victora Olatunjiho, koncovku neřešili dostatečně chladně a přesně.
Přesto Spartě záměr vyšel. Ušetřila síly zásadních opor Filipa Panáka, Jana Kuchty, Veljka Birmančeviče, Kaana Kairinena či Asgera Sörensena. Širší rotace získala minutáž, tím větší jistotu do dalších týdnů. A přitom postoupila.
