Potíže letenského klubu jdou (i) za asistenty. Ale šéf je Friis…
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Jasně dával najevo, že není v dobrém rozpoložení. Odpovídal zkratkovitě, chvílemi až kousavě. Takhle Lars Friis nevystupuje. Vždyť i po výraznějších pádech držel na tiskových konferencích dekorum, i když byl viditelně zničený.
V Rotterdamu, kde jeho Sparta padla 2:4 a ztratila prakticky naději na postup do vyřazovací fáze Ligy mistrů, to bylo jinak.
Tu vytasil jednoslovnou reakci, tu přidal jen maličko navíc. Rozhodně nevysvětloval, nepodával obšírný pohled na duel, jak je jindy jeho zvykem.
Vysvětlení nakonec vytasil sám. Na dotaz, zda je pod tlakem, odvětil: „Určitě.“
Nelze se divit, hra Sparty je i dál rozsekaná, mužstvo není kompaktní, vyladěné, nepomohly mu ani poslední ligová vítězství nad Karvinou a Bohemians (jedno dominantní, druhé ubojované).
V Rotterdamu bily do očí dvě záležitosti – a to zásadní pro úspěch.
První byla neschopnost uspět při standardních situacích. Začněme útočnými, které zahrávali Kaan Kairinen levačkou a Markus Solbakken pravačkou (toho ve druhé půli nahradil Qazim Laci). Ani jeden z nich exekuci nezvládal na požadovaném levelu (nejlépe je kopal druhý jmenovaný), Sparta tudíž nezapsala žádnou šanci po klasické standardce. Auty v podání Lukáše Sadílka byly nebezpečnější, to je nutné uznat.
Větší problém však bylo
