Po šesti letech prokázal Roman Kreuziger odhodlání i přesné vyhodnocení situace v samém závěru Tour de France. Podobně jako v roce 2010 skočil i v právě končícím ročníku do elitní desítky v poslední horské etapě, což je od něho parádní počin, přihlédneme-li ke složité situaci, s jakou se letos musel během závodu uvnitř týmu Tinkoff potýkat.
Do top 10 se český jezdec dostal na poslední chvíli, ale zaslouženě. Možná pokud by vsadil na scénář z posledních dnů, kdy se držel kol těch největších hvězd a doufal, že to nebude on, kdo tempo nevydrží a odpadne, dalo by se mluvit nejen o výborném výkonu, ale i o štěstí, které by při takto defenzívním pojetí hry měl. Dnes je ale potřeba druhou položku této rovnice škrtnout a ponechat výhradně upozornění na vlastní zásluhy, díky nimž je Kreuziger po třech letech opět mezi prvními deseti na největším závodě světa.
K rozvaze, s níž operoval ve většině těžkých etap, přidal český cyklista v krušných podmínkách 20. etapy i odvahu. V pravý čas! Vyšel mu záměr dostat se do úniku větší skupiny, kde mu neocenitelnou pomoc odvedl Peter Sagan , a ve druhé polovině etapy dřel jako mezek v dešti v kopcích první a HC kategorie. Tahal svoji skupinu, pak už bojoval sám. V rozhodujícím okamžiku celé Tour nechal zapomenout na opatrný projev, jímž se prezentoval, a závodil jako o život.
Dvě minuty ho dělí od první pětky, o níž mohl snít během prvního týdne po odstoupení původního týmového lídra Alberta Contadora . Nebylo to reálné očekávání. Pětapadesát vteřin ztratil na šestou příčku, pouhých třináct vteřin zůstal za sedmým místem. Díky bohu, že rozdíl není devítivteřinový, což je zhruba ztráta, kterou nabral hned na začátku závodu kvůli neobratnému režírování jedné z etap z auta Tinkoffu, kdy se ještě věřilo, že bude Contador schopen bojovat o první příčky. Pak by snad postavení „až“ na konci první desítky mohlo i mrzet. Bez ohledu na to, že je samozřejmě jedním z nejlepších českých výsledků na Tour de France, které – až na jednu výjimku v podání Leopolda Königa – patří stejně Kreuzigrovi.
Před čtyřmi dny mi jeho šéf Oleg Tiňkov řekl: „Ve zbytku Tour uvidíme, kdo Roman doopravdy je. Buď obstojí a bude superhrdinou, nebo se zlomí a nikdy nebude lídrem.“
Se vším respektem k desátému místu bych neřekl, že je Kreuziger superhrdinou, to přičítám spíš Tiňkovově zvyku zveličovat. Může být lídrem? To se uvidí až podle toho, k jakému se pro příští sezonu přidá týmu. Mluví se o Kaťuši, kde září hvězda budoucnosti Ilnur Zakarin a končí kariéru Joaquim Rodríguez, který na této Tour českého jezdce předčil. Teoreticky je Kreuziger schopen jeho místo zaujmout. Na to odpoví až čas.
Pro dnešek stačí, že je Kreuziger borcem, který si zaslouží velký potlesk.
Témata:
blog, cyklistika, Roman Kreuziger, jiří punčochář, sport, Tour de France, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
