Není to mýtus, vážně k tomu došlo. Alexandr Ovečkin vyhrál Stanley Cup. Říkali o něm, že není správným lídrem, že by měl přepustit kapitánské céčko jiným. Přiznávám, i já jsem občas pochyboval. Jenže stačil jeden ročník, jedna parádní jízda a ruský medvěd může kritikům zamávat hezky s rukama nad hlavou. Týmová meta padla, je čas na individuální.
Nepochybuji, že Ovečkinův hlad potrvá dál. Touha po týmovém úspěchu, kterou předváděl v play off, nakazila zbytek týmu. A při zvedání poháru z něj vyzařovala energie, ze které by Vegas mohlo napájet blikající kasina pěkných pár hodin.
Dnešní noc změnila zažité pořádky. Ovečkin se stal třetím evropským kapitánem, který dovedl svůj tým ke Stanley Cupu. Navíc je to Rus. A víte přece, jací Rusové na ledě jsou. Sobečtí, náladoví a pořád mají jednou nohou nakročeno do letadla směr KHL.
Na Ovečkina byl vyvíjen enormní tlak, který se s každým dalším neúspěchem stupňoval. Žít (a hrát) v Crosbyho stínu není sranda, zvlášť když na kanadského poloboha narazíte každý rok ve druhém kole play off. Až letos to klaplo a ruský car ze sebe sloupl nálepku toho, kdo nedokáže dovést svůj tým k triumfu.
Můžete přehazovat individuální trofeje vidlemi, budete respektovaným hráčem a v očích fanoušků svého klubu dost možná i za superhvězdu. Ke vstupu mezi nesmrtelné je však dobré zamávat také nějakým prstenem na ruce.
Ten už Ovečkin má. Konečně, na třináctý pokus se to podařilo.
Co dál? Ať už je Ovečkin na ledě jakýkoliv, zdobí ho jedna věc: góly. Spousta gólů. Na levém kruhu si zbudoval kancelář, z níž úřaduje podobně jako kdysi Wayne Gretzky z prostoru za brankou. Stal se prvním vítězem Stanley Cupu od roku 1981, který v téže sezoně ovládl také střelecké pořadí v základní části i v play off.
Teď jsou před ním další mety. V historickém pořadí střelců mu momentálně patří devatenáctá příčka, což na první pohled není bůhvíjaké terno. Na elitní desítku ztrácí 83 branek, přisypejte další polovinu a ruský kralevic bude rázem mezi nejlepší pěticí. Že jsou to divoké úvahy? S dosavadním apetitem jsou to v Ovečkinově podání zhruba tři sezony.
Zkrátka nic nemožného. Na hlavě ruského kanonýra už sice vládnou šediny (že by z toho úmorného čekání na pohár lorda Stanleyho?), v září oslaví Kristova léta. Navenek však Ovečkin pořád působí jako neporazitelný medvěd, vždyť zatím v kariéře vynechal jen tři desítky zápasů.
Proto pokračujme. Se současnou produktivitou by potřeboval zhruba pět sezon, aby jeho střelecké nadvládě ustoupil i Gordie Howe, momentálně druhý v historickém pořadí. Hrát do sedmatřiceti let není nic nemožného, řada hráčů je schopná držet krok s nejlepšími dokonce i v pozdějším věku.
Věřím, že pokud mu vydrží hlad po gólech a metách v NHL, bude Ovečkin i za pět let tím postrachem gólmanů, který jen vycení zuby a z levého kruhu nasype hattrick. Statut legendy je blízko.
Á propos, o pár pater výš se schovává ještě jedno jméno. Asi víte jaké. Od zbytku střelecké gardy je odskočený bezmála o stovku, a ještě pár let může být v klidu. Ale jednou…?
Já vím, je to troufalé a bláznivé. Musel by hrát i se čtyřmi křížky na krku, což v tomhle tempu není sranda. Ale když Alexandr Ovečkin, který není vůdčím typem, dokázal s céčkem na dresu vyhrát Stanley Cup, může se stát cokoliv, ne?
Související články
