Jak jste reagovali na výsledek reprezentační osmnáctky na světovém šampionátu? Zase čtvrtfinále. Minimální vzrušení, žádné bouřlivé diskuze ani pochvalná slova na adresu trenérů či hráčů. Už jsme si zvykli, že mládežnické výběry balí kufry před semifinále, cokoliv navíc je plus. Jedenáct let po návratu do elitní skupiny si český hokej drží nálepku země, která s odstupem kouká na pětici hokejových velmocí.
Byla to tehdy tvrdá facka. Sestup z elitní skupiny mistrovství světa U18 odhrnul v roce 2007 medailový závěs seniorského hokeje a nastavil českému hokeji zrcadlo příštích let: Takhle to nepůjde. Soupeři začali zrychlovat, byli šikovnější a průbojnější, porážky začaly převažovat nad výhrami.
Změníme se! začalo se okamžitě ozývat z nejvyšších kruhů. Reorganizace mládežnických soutěží, desatero, extraligové kvóty na mladé hráče, umělé omlazení Chance ligy. Novinek a změn bylo v uplynulé dekádě nespočet, ale výsledek je chabý.
Ano, české mládežnické výběry se posunuly o krok vpřed a v posledních letech se úspěšně vyhýbají osmigólovým náložím, ale na konci zápasu pořád hraje soupeřova hymna. Nejvýmluvnější je bilance české osmnáctky od roku 2008, kdy se vrátila do elitní skupiny, proti pětici hokejových velmocí: Ze čtyřiceti utkání zaznamenala pouze šest výher, z toho polovinu z nich nastřádali čeští mladíci při stříbrném úspěchu v roce 2014.
| Soupeř | Bilance | Skóre |
| USA | 0-10 | 12:53 |
| Finsko | 2-8 | 30:44 |
| Kanada | 2-7 | 16:37 |
| Švédsko | 1-5 | 10:24 |
| Rusko | 1-4 | 12:19 |
Jistě, jsou i další měřítka: Výsledky v kategorii do dvaceti let, úspěchy seniorské reprezentace, počet draftovaných hráčů či počet hráčů v NHL. Ne, ani jedno měřítko nevybočuje z nastavené linky. Zvykli jsme si na ustálené hodnoty, zatímco od Švédska a Finska (o Kanadě a USA nemluvě) dostáváme za uši.
Podobným výkonnostním sešupem si na začátku tisíciletí prošli i Švédové, jenže za pár let byli zpět na vrcholu. Chceme být jako oni, jenže v efektivitě za nimi zaostáváme o parník. Drobné neduhy v systému mohou vypadat jako maličkosti, jejich součet však dělá onen propastný rozdíl.
Čtvrtfinálová stopka pro Hadamczikův výběr je tak jen dalším bodem na vodorovné přímce. Jednou za pár let na ní vyskočí pozitivní výsledek, jinak však pokračuje stejným směrem. Boj o záchranu by vyvolal bouři nevole, postup do bojů o medaile zase radostnou euforii. Takhle je to ale stejná písnička jako v předchozích letech, po níž málokomu vyskočí tep.
Po vrcholných akcích často slyšíme, že tým měl na víc. Ano, papírově možná, ale fakt, že na šampionátu osmnáctek postoupily do semifinále za posledních jedenáct let pouze dva české výběry, něco značí. Ani tolik velebený ročník 1999 neudělal díru do světa a jedinou medaili získal na Hlinkově Memoriálu, kde mladíci těží z domácího prostředí.
Aktuální výsledky jsou odrazem práce v posledních pěti až deseti letech; současný systém se tak projeví třeba až někdy okolo roku 2025. Ano, možná se ta malá země uprostřed Evropy do té doby vrátí na špičku hokejového ledovce, uplynulá dekáda však ve mně vyvolává spíš pesimismus, že se čtvrtfinálové nálepky jen tak nezbavíme.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, čtvrtfinále, Alois Hadamczik, mistrovství světa, sport, národní tým, hokej, MS do 18 let, Jiří Vítek, MS U18, MS hráčů 18 let, Hokej na Heureka.cz
Související články
