BLOG JONÁŠE BARTOŠE | Slušný, za každou cenu diplomat, v mediálních výstupech používající spíš zdvořilostní fráze. V případě Antonína Baráka ale nastavil Jaroslav Šilhavý odlišnou tvář. Nekompromisní, ráznou, tvrdou. Haprující vztah mezi hráčem a trenérem rozsekl vynecháním záložníka Fiorentiny z kvalifikační nominace.
Český fotbal nemá moc podobných hráčů, přesto se trenér odhodlal k hraničnímu kroku, k němuž musí mít pádné argumenty. Do vztahu mezi Barákem a koučem národního týmu vidí detailně jen nejbližší aktéři. Pokud ale Šilhavý usoudil, že v kabině potřebuje udělat pořádek, těžko mohl rozhodnout jinak. Žádný hráč nemůže přerůst tým, to poznal i David Beckham v případě přesně mířené kopačky od Alexe Fergusona.
Borci se zkušenostmi z italské ligy určitě náleží právo s trenérem diskutovat o taktice, o své roli na hřišti. Společně mají hledat, jak docílit maximálního výkonu jednotlivce i celého týmu. Nic ale nesmí přerůst únosnou mez. Konečné slovo patří vždy trenérovi, který s herním projevem a výsledky nese svou kůži na trh. Hráč musí verdikt akceptovat, byť ho vnitřně štve.
Šilhavý ukázal „koule,“ chcete-li odvahu, když Baráka z nejbližší nominace vynechal. Vzkázal i dalším potenciálním nespokojencům, že dokud bude u reprezentačního kormidla, rozhodování o sestavě i taktice jde výhradně za ním.
Určitě správný přístup, jenž se může vymstít. Vyškrtnutím Baráka z kádru přichází bezesporu o kvalitního hráče, jakých český fotbal nemá mnoho. Ideální cestou bylo najít kreativnímu polaři z Fiorentiny odpovídající pozici na hřišti, společnými silami zajistit, aby z jeho kvalit profitoval on i celý tým.
Takhle prohrávají všichni.
Témata:
fotbal, blog, sport, Jonáš Bartoš, Jaroslav Šilhavý, Fiorentina, David Beckham, Alex Ferguson, trenér
Související články
