Haškovy přešlapy a český chaos. Má reprezentační trenér ještě důvěru?
KOMENTÁŘ JONÁŠE BARTOŠE | Při odchodu z české přípravy proti Saúdské Arábii kroutila většina přítomných diváků v Hradci nevěřícně hlavou. V éře Ivana Haška u národního týmu už poněkolikáté. Vyřazení ve skupině na EURO, facky v Gruzii, Chorvatsku. Pak pozitivní nádech daný postupem v Lize národů a světová kvalifikace rozjetá na druhé barážové místo. Remíza 1:1 se Saúdskou Arábií po hrůzném představení v Hradci ale vyvolává další rozpaky. A opět roste kritika veřejnosti, která velmi silně volá po odvolání Ivana Haška.
Stávající trenér českého národního týmu se může opřít o poslední kvalifikační úspěch v Černé Hoře. Extrémně důležitý pro cestu na světový šampionát do Ameriky, po kterém Ivan Hašek a jeho kolegové maximálně prahnou, udělají pro něj cokoliv.
Vzhledem k vývoji skupiny se už čtyři zápasy před koncem kvalifikace rýsuje baráž přes druhé místo, takže základní cíl mají Češi splněný. Jenže kam dál? Jak dál? A hlavně s kým?
Haškova pozice byla nahnutá před Černou Horou – podle informací Sportu bylo připravené trenérovo odvolání, pokud by tým neuspěl v Podgorici. Už v létě měl Pavel Nedvěd mluvit o reprezentaci s Jindřichem Trpišovským, naťukávat ho pro případné potřeby národního týmu.
Situace se výhrou 2:0 uklidnila. Ani v tuhle chvíli, navzdory slabému představení proti Saúdské Arábii, příliš nenasvědčuje scénáři vedoucímu k radikálním krokům. Což ale neznamená, že vývoj následujících dní na Strahově nemůže otočit kormidlem. Hašek totiž u nejvyšší honorace extra velkou oporu nemá.
Otázkou zůstává, zda Hašek zmíněné klíčové zápasy, které přijdou na řadu v jarní baráži, může zvládnout. Na lavičce národního týmu vypadl ve skupině na mistrovství Evropy, Ligu národů začal zmarem v Gruzii. Takticky zcela propadl při červnovém kvalifikačním výplachu 1:5 v Chorvatsku. Teď bude svým nadřízeným hodnotit splněný úkol v Podgorici, ale jen těžko akceptovatelný výkon před vlastními fanoušky v Hradci.
Kdo má hráče vybičovat, když ne Nedvěd?
Kritikům trenérovy práce přibývají argumenty, jeho přešlapů přibývá. Nebylo by lepší, aby šlo vedení do krajního řešení, tým převzal někdo jiný a nachystal ho na důležitou baráž? Protože herně se tým pod Haškem viditelně neposouvá, ve druhé půli v Hradci to byl na trávníku chaos. Nepomůžou mu ani výroky Pavla Šulce, který po zápase před kamerou České televize nedokázal pořádně vysvětlit, s jakými pokyny šel na pozici wingbeka, kde nastupoval naposledy dva roky zpátky v Jablonci…
Důležité je říct i druhou věc. Za trenéra nelze schovávat odevzdaný, bezkrevný výkon některých jednotlivců v pondělí večer. Byť šlo o „pouťák“ před podzimní náloží těžkých zápasů v klubech a nastoupili hráči z lavičky nebo ti na hraně sestavy. Pořád ale jde o národní tým, o výsadu reprezentovat svou zemi. Většina lidí z fotbalové branže právě tohle nechápe, jak si takový přístup mohou hráči na mezistátní úrovni dovolit. Byť zápasů přibývá a většinu z nich čeká extrémně náročný program. Což startuje zase jinou diskuzi, jaký význam vůbec mají podobné přáteláky v nabité termínovce.
Členům české kabiny chybějící zápal jistě důrazně vysvětlil také Pavel Nedvěd, který podobné situace zažíval z pozice kapitána nároďáku. Jestli hráče nevybičuje přítomnost podobné legendy, jen těžko vymyslet lepší způsob, jak jim dostat důležitost reprezentace do hlavy.
Nároďák navíc dlouhodobě bojuje o reputaci a přízeň fanoušků. Skupina nadšenců pod názvem Fanatismus Česko se snaží vylepšit atmosféru na zápasech, vyvolat euforii a emoce podobné těm, jakou fanoušci vnímají kolem svých klubů, které šly v Česku v poslední době výrazně nahoru.
Ze zápasu v Hradci ale maximálně bolely oči. Pak vysvětlujte lidem, kteří si koupili lístky na tribunu Malšovické arény, že národní tým není během druhého poločasu schopný vystřelit na branku ani si vypracovat kloudnou šanci. Právem odcházeli otrávení, zklamaní, není divu, kdyby se na nároďák příště vykašlali.
Ivan Hašek za rok a půl drží u národního týmu bilanci 11-4-4, po mistrovství Evropy prohrál jen v Gruzii a Chorvatsku. Postup na šampionát přes baráž znamená uspět ve dvou těžkých zápasech. V duelech, kde půjde o všechno, už se žádná chyba neodpouští. Jinak šlus, další šance zase až za čtyři roky. Vedení v čele s Davidem Trundou a dalšími vlivnými osobami teď musí rozhodnout, zda to Česko může dokázat pod stávajícím vedením…
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 4 | 17:1 | 12 |
| 2 |  | 5 | 11:6 | 12 |
| 3 |  | 5 | 4:5 | 6 |
| 4 |  | 5 | 4:9 | 6 |
| 5 |  | 5 | 2:17 | 0 |
