Tohle nebude typický EURO zápisník. Je to popis jednoho málo uvěřitelného příběhu. Ale ukazuje, jak výjimečnou událostí fotbalový šampionát je. Asi dva týdny před šampionátem se mě můj kamarád Manuel, Španěl žijící v Praze, ptal, jestli bych nedokázal sehnat lístky na zápas jeho národního týmu v Gdaňsku. Chtěli vyrazit v jedenácti lidech, ale nedostali vstupenky pro všechny. Vysvětlil jsem mu, že to neumím ani na Čechy, natož na úřadující mistry světa a Evropy.
I když měli jen osm lístků, vyrazili v plném počtu. Dva se dobrovolně vzdali (jedním z nich byl Manuel) a odjeli do hotelu. Čtyři ze vstupenek byly na lepší místa, čtyři na normální. Ty luxusnější chtěli prodat a koupit jich pět.
Dvouhodinová překupnická snaha vyšla nadarmo. Pak je oslovil jeden muž s otázkou, jestli shání lístky. Kývli.
„Máte dnes šťastný den,“ řekl jim a představil se jako otec Gerarda Piquého. Dal jim pět vstupenek. Zavolali Manuelovi, ať okamžitě přijede ke stadionu. „Děláte si srandu?“ zněla naprosto logicky jeho otázka, když mu popsali, co se odehrálo. Nedělali. Polovina z nich seděla mezi rodinnými příslušníky obránce Barcelony, včetně jeho přítelkyně, slavné kolumbijské zpěvačky Shakiry, nebo příbuzných Santiho Cazorly.
Ani druhá polovina „los amigos“ nepřišla zkrátka. Svá místa našli u rodiny italského útočníka Antonia Cassana.
Na šampionátu se nemusí plnit sny jen hráčům.
Související články
