Ještě jednou se vrátím k Lukáši Váchovi. Se sparťanským záložníkem určitě není nuda, budí emoce, ať už svým herním stylem, nasazením nebo image. Pro tyto typy fotbalistů neexistují neutrální fanoušci. Buď má své obdivovatele, nebo ty, které dráždí, ať udělá cokoliv – a ze slov olomouckého Michala Ordoše vyznívá, že to tak má Vácha rozděleno i mezi ligovými hráči.
Odchovanec Slavie byl po utkání na Sigmě hlavní postavou. Řešila se situace z 30. minuty, kdy podle záběrů zahrál na brankové čáře rukou. Po utkání přiznal úmysl chytit balon, nicméně popřel, že by se míče dotkl (i tak měl být podle pravidel potrestán žlutou kartou).
A někteří kolegové v novinářské branži mu vyjádřili sympatie, že se k tomu postavil jako chlap. Ano, neskrýval se, šel do televize, měl kuráž přijít po utkání i do mix zóny na rozhovor. To není vždy samozřejmostí.
Dal tím příklad (myšleno pozitivně, nikoliv ironicky) i ostatním, že je lepší přežít nepříjemných pár minut a dotazů, ale nabídnout svou verzi. Proč? Mimo jiné proto, že se díky tomu může debata stočit jiným směrem. Zapomene na to podstatnější.
Olomouc - Sparta: Do brány hlavičkoval Mahmutovič, Vácha vyrazil míč rukou
Video se připravuje ...
Například, proč hráč ve 30. minutě chce chytat na brankové čáře míč. Většinou v takové situaci následuje penalta a červená karta (v tomto případě měla být ,jen‘ žlutá, ale s tím Vácha nemohl ve zlomku vteřiny kalkulovat).
Pokud by šla Sparta do deseti a prohrávala gólem z penalty, těžko by nepříznivé skóre v oslabení otáčela. Že to v plném počtu dokáže, předvedla o týden dřív proti Jablonci, kdy se právě Vácha postaral o krásnou vítěznou branku. Ale favorit hrál v jedenácti.
Váchovo počínání ve 30. minutě se těžko chápe také proto, že mohl Letenským ublížit i do dalších zápasů. Pokud by byl vyloučen, jeho tým by v nabitém programu dohrával hodinu o deseti, přitom ve čtvrtek ho čeká odveta osmifinále Evropské ligy s Laziem a za další tři dny derby se Slavií.
Váchův zápas: Ruka ve vápně, gólová střela i hádka s Brabcem
Video se připravuje ...
Jistě, když se hráč dostane do zápasového tranzu, nereaguje vždy racionálně. Ale to není omluva. Něco jiného je, pokud hráč z pole vytáhne záchranářský zákrok rukou, jako to udělal Luis Suárez na MS 2010, kdy za nerozhodného stavu vyboxoval v posledních vteřinách prodloužení utkání Uruguay-Ghana míč letící do branky. Africký tým následnou penaltu nedal a prohrál i v rozstřelu.
V případě sparťanského záložníka neobstojí ani jeho vysvětlení, že si (hrozbu penalty a vyloučení) v té rychlosti neuvědomil… To by se dalo pochopit u někoho, kdo hraje fotbal rok. Je to podobné, jako by se dlouholetý profesionální řidič po nehodě na mokré vozovce hájil tím, že se neuvědomil, že to při dešti klouže.
Ano, Lukáš Vácha nenudí. Pro větší pestrost ligy je přítomnost několika takových typů přínosná. Ale za nedělní počínání si nezasloužil komplimenty za upřímnost. V první předvedl zkrat, který mohl jeho tým přijít hodně draho.
Související články
