Češi roztleskali Tours. Body za to nejsou, ale lepší než pověst buranů
Čeští reprezentanti mají za sebou první den v dějišti mistrovství. Během něj obvykle poznáte, jak moc město, ve kterém bydlí, žije šampionátem. Když národní tým přicestoval v roce 2006 do Německa, autobus projížděl z letiště v Siegenu do Westerburgu vesnicemi, kdy stáli podél hlavní silnice špalíry zvědavců, od nejmladších po dědečky a mávali českými vlaječkami. Byl to zvláštní obrázek. Ovšem nadšení některých z nich kleslo poté, co autobus dorazil do hotelu, hráči z něj vystoupili, většinou zachmuření, a až na pár výjimek, se odmítli malé skupince fanoušků podepsat. Neudělalo to dobrý dojem.
Postupem času se národní tým přece jen víc otevřel a velmi dobrý dojem udělal před čtyřmi lety v Polsku. Na první otevřený trénink ve Wroclawi přišly tisíce fanoušků, hráči se po jeho skončení dlouho podepisovali. Možná i proto jim na konci základní skupiny zatleskali, když reprezentanti obcházeli stadion, přestože je bolelo vyřazení jejich týmu.
Když přijeli ve středu po poledni do Tours, někteří nevypadali v nejlepší náladě. Ale při tréninku už to vypadalo lépe. Dorazily necelé čtyři tisícovky fanoušků, což byl velmi slušný počet. Víc než chodí na ligu do Příbrami, Jablonce nebo Mladé Boleslavi.
Hráči jim hned po nástupu na plochu zatleskali, na konci do ochozů nakopávali – v případě Petra Čecha házeli – oficiální míče turnaje. A když se jeden z nich při chytání suvenýru zranil, věnoval mu gólman Arsenalu rukavice. Gesto, které ocenili i přítomní španělští novináři.
Nejsou to věci, které vám vyhrají body na hřišti. Ale je lepší si získat sympatie, než pověst „kožených“ buranů odněkud z východu. První den tedy skončili Češi v plusu.
