Na soustředění v Jižní Africe. Jak je to s covidem, místními a kriminalitou
Jsme tu už počtvrté. Čtvrtý listopad/prosinec v teple a ve vysoké nadmořské výšce. Teď je to ale po roční pauze - v mém případě to bylo minulý rok kvůli těhotenství a ve Filipově případě i tak obecně kvůli covidu. Co všechno obnáší jihoafrické dobrodružství?
Minulý rok nás ovlivnil všechny. Letos jsme se sem vydali, protože v době, kdy jsme soustředění řešili, žádná větší rizika nehrozila. Po necelém týdnu tady ale přišly zprávy z Česka, že v JAR hrozí mutace omicron. Nechci situaci s covidem, omicronem a dalšími zlehčovat, ale v českých médiích to vypadá mnohem nebezpečněji než tady z pohledu běžného pozorovatele. Jen ten zrušený let do Evropy budeme muset nějak vyřešit. Dost o covidu a planetě omicron.
Jihoafrická republika je v zimě ideální destinací pro trénink. Se začínajícím létem se otepluje, ale díky výšce 2100 metrů nad mořem tu teplota dosahuje kolem 20 až 26 stupňů Celsia. Reakce na nadmořskou výšku se u každého projevuje trochu jinak – u někoho hned, nemůže pořádně dýchat a tím pádem běží pomaleji, u někoho až po pár dnech.
Důležité je hlídat parametry, které u sebe člověk kontroluje i doma, a to je tepová frekvence (průměrná i ranní), laktát, popřípadě saturace. Únava se může dostavit i po zdánlivě lehkém tréninkovém dni. Proto je důležitý spánek, strava a správný trénink.
Jsme konkrétně v malém městečku Dullstroom, severovýchodně od hlavního města. Je to oblíbená destinace běžců středních a dlouhých tratí mnoha zemí. I teď jsme tu potkali Brity, Němce a Španěly. Asi díky mnoha prašným cestám a travnatému stadionu v nedalekém Belfastu.
Dullstroom je i turistický tip pro místní obyvatele, kteří vyhledávají golf a rybolov. Asi nejčastější otázkou zůstává, jaké je obyvatelstvo vzhledem k tomu, že JAR je s kriminalitou na předních příčkách. Až na jednu story máme kladné zkušenosti. Místní si vydělávají vším možným, takže když jdete zaparkovat, rádi vás navedou na volné místo a zeptají se, zdali vám můžou umýt auto. Také nabízejí oříšky a avokádo s mangem, které se vyzrálostí nedají s těmi našimi dovezenými srovnat.
A ta story je z letiště, kdy jsme jeli vyzvednout výtahem auto a jeli s námi dva Afričani. Jeden na mě spustil řečí, která se nepodobala ani angličtině, ani afrikánštině. Tak jsem mu anglicky odpověděla, že mluvíme jen anglicky - a on na to v angličtině, že mám mluvit v Zulu jazyce. Řekla jsem mu, že jsme z Evropy a umíme jen anglicky. Rázem změnil tón hlasu a konverzaci ukončil.
V Johannesburgu jsem nikde jinde než na letišti nebyla, takže těžko posoudit, jak tam ovlivňuje život kriminalita. V roce 2014, když jsem byla na soustředění v Etiopii, jsem tam potkala jednu běžkyni z JAR. Ptala jsem se jí, proč jezdí na soustředění do Etiopie, když má doma dobré podmínky. Odpověděla, že jí rodiče postavili kolem jejich rozsáhlého pozemku plot a že tam může natočit na jednom kolečku osmikilometrovou trať, ale že už ji to nebaví. Na můj nechápavý výraz dodala, že v Johannesburgu by nemohla jen tak vyběhnout někam do města, že je to moc nebezpečné.
Jinak jsou lidé přátelští. Dokonce bych řekla, že navzdory stejným opatřením, co se týče roušek uvnitř, dezinfekce a rozestupů, se tu nevytratila chuť bavit se s lidmi a tak nějak se navzájem neštítit, ať už jde o Afričany nebo Afrikánce. Aspoň tady v Dullstroomu.
Ještě když člověk zmíní, že jsme běžci, jsou lidé nadšení. A když přidáme Českou republiku, všichni řeknou very good beer, a že Praha je nádherné místo. A taky, že je. I když jsou tu skvělé podmínky, doma bude vždycky nejlíp.
