Rošáda v Liberci? Sirény hučí dál. Trenér vinu nenese, problém je jinde
KOMENTÁŘ KRYŠTOFA ROSSMANA | Pojďme se bavit bez obalu a kudrlinek. V Liberci končí Pavel Hoftych, odkroutil dvě kompletní sezony, na třetí pokus nepochodil. Po hrůzostrašném startu sezony si balí v trenérském kamrlíku věci po pohárovém kiksu se Zbuzany, teď však přichází to ale… Problémy Severočechů sahají mnohem dál než k táboráku realizačního štábu, krize vzešla z rozhodnutí úplně jiných pater stadionu.
Někteří problematiku liberecké kotliny dobře znají, jiní třeba o trochu méně, souhrnem stačí říct však jediné: Slovan zažívá nejhorší sezonu v historii. Černá ligová bilance lze porovnat jen s ročníkem 2007/08, tehdy Severočeši lovili po pěti kolech formu podobným stylem. Měli (stejně jako teď) pouhý bod a jediný vstřelený gól, kádr před třinácti lety každopádně dotáhl matný start ke konečnému šestému místu.
Na kdyby a lepší zítřky se nehraje, příchází revoluce. Vedení odvolalo trenéra Pavla Hoftycha, který minulou sezonu provláčel tým třemi předkoly do základní skupiny Evropské ligy, kde Slovan uhrál slušných sedm bodů. Během jeho angažmá si také modrobílá parta zahrála domácí pohárové finále se Spartou. Definitivní tečkou za štací zkušeného kouče byl nečekaný výbuch proti Zbuzanům během druhého kola MOL Cupu, Liberec doma vyhořel (1:2).
Poslední z neúspěchů jde jednoznačně za realizačním štábem. Takový zápas i tým zmítající se v abnormální krizi musí zvládnout, uhrát, ukopat. Prodloužení potkalo Baník proti Hlučínu, nevyhnuly se mu ani Pardubice s Hostouní, oba ligisté postup vydolovali, jenom Slovan vydoutnal. A právě to se nakonec stalo rozbuškou v řešení dalšího sledu událostí uvnitř stadionu U Nisy, právě to podmínilo otočku o 180 stupňů.
Nemluvme ale jen o derniéře, která – pro zopakování – padá na hlavu lavičky. Vyhodit trenéra je nejjednodušší, zjevná a snadná varianta, komplexní problém ovšem řeší jen ztěží. Majitel Ludvík Karl hodil realizačnímu štábu na hlavu nelehký úkol, vyslal ho do boje s vratkavým osudem bez investic. Vrhl kostky, přičemž by úspěch zaručila možná jenom dvojitá šestka. Nepadla ani jednou.
Pavel Hoftych mluvil o nutnosti tří zkušených posil od začátku přípravy, jeho představy se nanaplnily ani na deset procent. Hotoví hráči zkrátka nedorazili. Vedení projelo přípravu s nohou na brzdě, čekalo, co z mixu mladé a nezkušené party vzejde, tah to byl špatný. Ačkoliv mají trenéři za skladbu zápasové soupisky zodpovědnost, vinu za neúspěch na startu ligy nenesou.
S tou situací by si upřímně neporadil skoro nikdo.
Nejde totiž jen brát. Nejde fungovat bez okysličení a nejde věřit v nekonečné zapracovávání borců s pozastavenými kariérami. Kolika z nim (Pešek, Kuchta, Malínský a další) Liberec vdechl život, teď v klubu ale došla šťáva. Kádr převezme jiný kouč, ať už půjde o kohokoliv, dostane předpřipravený tým v dotrénovaném stavu. I to je luxus, který předchůzci k dispozici na startu ligy proti Slovácku, Spartě, Plzni neměli. Řeší se zároveň příchod Martina Haška mladšího, jenž by rozkopaný střed zálohy Slovanu mohl vyšvihnout.
S maximálním stahováním nákladů není žádná firma zdravá, těžko bude prosperovat. Je naivní si myslet, že vyhazov trenéra, který podmínky angažmá na severu zná a dobře si je uvědomuje, cokoliv zásadního vyřeší. Jasně, impuls plánovanou výměnou na lavičce může pomoct okamžitě, z dlouhodobého hlediska je ovšem střípkem v nutném řešení problémů. Libereckými ulicemi se bude liknavý svrab táhnout dál.
Situaci je zkrátka potřeba řešit jinak. Rázně, koncepčně, bez emocí třeba ruku v ruce právě s výměnou kouče, ta samotná však celé paradigma fungování klub nepřevrátí ani náhodou. Koneckonců šíře kádru zůstává i po čtvrtečních událostech stejná jako názory nejvyššího vedení na utrácení peněz za jakékoliv hráče. A to vybízí k představě budoucího opakování personálních šachů na lavičce...
