Tak jak to tedy bylo? Chytal třinecký brankář Šimon Hrubec čtvrtfinále proti Spartě se zlomeninami v obličeji? Nebo JENOM s takřka vyraženým okem, do kterého dostal přímou ránu pukem a do druhého dne na něj neviděl? A zlomeniny si k tomu přidal jako bonus, aby měl třinecký klub páky pro disciplinární komisi? Také vám to zní jako, slušně řečeno – absurdita? Mně tedy rozhodně!
O zlomenině dolního oblouku očnice a polámaných nosních kůstkách mluvila třinecká lékařka Ingrid Ondruchová pro iSport hned po nešťastné ráně a prvním vyšetření v nemocnici.
V té chvíli pořád ještě zařizovala další vyšetření na očním oddělení. Zlomeniny v obličeji byly v porovnání s okem zalitým krví, na které Hrubec neviděl, úplná prkotina. A stejně mluvil i mladý gólman.
Byl jsem za ním ve frýdecko-místecké nemocnici dva dny po ráně pukem. A přestože se Hrubec černým humorem snažil odbourat nejistotu a strach, bylo patrné, jaké trauma prožívá. Budu ještě chytat? Půjde to? Čím se budu živit, když ne?
Zlomeniny v tu chvíli neřešil vůbec. Mávnul nad nimi rukou a říkal, že se s tím chytat dá. A pozor, sám vůbec nevykřikoval, že by měl Pacovský dostat trest. Osudnou ránu mu nevyčítal.
Ne, Šimon Hrubec si rozhodně nezasloužil žádné pochybnosti. Zaslouží obdiv za odvahu, odhodlání a riziko, s jakým se obětoval pro svůj tým.
A kredit nakonec zaslouží i respektovaný komentátor Robert Záruba. Za to, že svou původní nepřesnou informaci v éteru opravil.