Přiznávám. Před čtvrtfinále Davisova poháru mezi Českem a Francií jsem byl přesvědčený o tom, že na tak parádní duel bude fanouškům třinecká Werk Arena těsná. Což o to, hala je to nová, komfortní a pro hráče i diváky v mnohém luxusní. Jenže s kapacitou jen pro čtyři a půl tisíce sedadel. Kam se ty davy natěšených fandů, probůh, narvou?
Realita byla jiná. A poměrně překvapující. Přestože pořadatelé dlouho dopředu hlásili, že je na všechny tři zápasové dny beznadějně vyprodáno, hromady sedadel zůstaly v hale prázdné. Co se stalo? Jak je to možné?
Na samotnou atmosféru si hráči sice nestěžovali. Ani v nejmenším. Naopak, chválili diváky za povzbuzování, děkovali za podporu. Byť tedy bylo možné zaslechnout i výkřik z českého kotle: "Třinec - nespíme! Třinec - fandíme!" I tak byla atmosféra solidní. Jenže pohled na tribuny s ostrůvky prázdných sedaček byl tristní.
Je pochopitelné, že tenisté chtěli premiérovým pořadatelstvím Třinci a místním železárnám poděkovat za dlouholetou podporu. V pořádku. Jenže pro příště bude možná dobré zauvažovat i nad tím, proč při daviscupové premiéře v Třinci nechyběli jen Tomáš Berdych a senzační vítězství nad Francií, ale i diváci.