Lakatoš není Červenka? Přehlížet ho není fér, na reprezentaci má
KOMENTÁŘ KVĚTOSLAVA ŠIMKA | Nejproduktivnější, automaticky neznamená nejlepší. Samozřejmě. Dominik Lakatoš rozhodně není prvním lídrem extraligového bodování, který marně čeká na pravidelné reprezentační pozvánky. Richard Král, Martin Růžička nebo Filip Chlapík by mohli vyprávět.
Přesto není úplně férové, že je přehlížený. Navíc kvůli tak diskutabilnímu důvodu, že na konci minulé sezony místo odjezdu na reprezentační kemp vyrazil na dovolenou. Za prvé - jen těžko mu kdokoliv může sahat do svědomí a vyčítat, že zraněný opravdu nebyl. Navíc s pochroumanými prsty (například) nemůže lelkovat ve vyhřáté Dubaji? Jasně, na konci sezony jsou rozbití prakticky všichni, větší či menší bolístky řeší každý. A někdo jde i tak do boje znovu, někdo ne.
Za druhé – debaty a spekulace ohledně „zranění“ a zranění, které hráče nepustily do národního týmu, se vedly a budou vést vždy. Vzpomínáte třeba na Romana Červenku? Před sedmi lety se tehdejšímu reprezentačnímu trenérovi Vladimíru Vůjtkovi omlouval z předvánočního Channel One Cup kvůli pochroumanému kolenu. A chvíli poté byl k vidění při poměrně divokých tanečních kreacích na oslavě svých třicátých narozenin. To vypadalo všelijak. Rozhodně křiklavěji, než Lakatošovy „statické fotky“ z Dubaje. Přesto se na skvělého borce v národním týmu nezanevřelo.
Naštěstí. Vždyť zrovna Roman Červenka byl na posledním mistrovství světa jedním z klíčových hráčů a opor výběru Kariho Jalonena. Příkladným lídrem, který výrazně pomohl k bronzové medaili a k ukončení desetiletého čekání na cenný kov z mistrovství světa.
Pro nominaci mluví i herní stránka. Lakatoš na sobě ve Vítkovicích pracuje, chce se zlepšovat. Na začátku minulé sezony neuspěl ve Finsku, dostal ťafku. Zjistil, že výraznou roli a minuty na ledě nedostane zadarmo. Že musí opravdu makat. A že hokej není jen o střílení gólů.
I díky poměrně přísnému vedení trenéra Miloše Holaně tohle stále mladý útočník velmi dobře ví. Má jasno, kde musí zabrat. Co zlepšit, vypilovat. Na ledě to je vidět. A že většinu svých bodů sbírá v přesilovkách? To přece není handicap. Naopak. Copak v národním týmu střelecké zabijáky pro rozdílové momenty a situace nepotřebujeme? Nemyslím si. Sebevědomý ostrostřelec se hodí vždycky.
Navíc v sehraném tandemu s Petrem Fridrichem by byl Lakatoš nebezpečný i ze třetí, čtvrté formace. Ještě k tomu, když dnes už prakticky všichni trenéři říkají, že rozdíly mezi formacemi se mažou, vysoké nároky jsou kladeny na všechny. Všichni musí skvěle bránit, všichni skvěle útočit. Nedat Lakatošovi šanci v národním týmu, je prostě chyba.
