Bary, Bary, ještě nejsi starý. Ukázalo se, že Petržela to s ním nezvládl
Největší událostí kola bylo řádění Milana Baroše. Dát hattrick je nádherná věc. A vstřelit ho v šestatřiceti letech je doslova úchvatná záležitost. Sám jsem dal snad jeden v životě. Klobouk dolů před tímhle frajerem, kterej Ostravě položil na oltář celé své srdce. Příběh je unikátní i v tom, že Milan se rve na hrotu, svádí souboje proti mladejm klukům, lidi se při pohledu na jeho zvířecí zaujetí baví fotbalem. Navíc je to s Jardou Plašilem poslední mohykán z dob, kdy nás ještě bavilo chodit na fotbal. Čechína nepočítám, to je gólman, to jsou větší držáci než kluci v poli.
Na Milanovi oceňuju, jak je neustále vitální, na maximum zažraný do fotbalu. Rychlost sice už ztratil, tak změnil styl. Bojuje, spoléhá na chytrost, občas na prasárničky, okolo beka se ovine a nůžkami zavěsí. Jako posledně. Každý říká, že v šestatřiceti je starej. Já si dovolím nesouhlasit, protože NENÍ. Naopak, je to jedinej fotbalista, kterej u nás za něco stojí. Mám ho moc rád, ale ať zapomene na to, že mu odpustím čuníka a soudek piva. (Více o sázce Vízka s Barošem čtěte ZDE>>>)
Když Šmíca s Milanem hráli v Liverpoolu, jezdil jsem za nima do Anglie. Toho ostravskýho kluka jsem poznal dokonale jako člověka i jako fotbalistu. Stylem života mě úplně upoutal, je to živel. Doteď se bavíme tím, jak se holedbá, že ve finále Ligy mistrů dal gól on a ne Šmíca. Prý jeho střelu tečoval trenkama. To vždycky pukáme smíchy. Jelikož vím, jaký je, nikdy mně nevadilo, když se kluci vraceli po postupu na mistrovství Evropy z Černé Hory, že si v letadle radostí rozerval oblek a košili. Takovej Milan je, tohle chování k němu patří.
Mám dojem, že tenhle hattrick je Baryho poslední, proto píšu takovej „liebesbrief“. Může se zranit, trpí na svalové problémy.
