Češi v Evropě mají vyčůranost, ale ne rychlost. Blatný může potěšit
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Řečeno s Járou Cimrmanem: prvek očekávání vystřídal prvek zklamání. České týmy mají po dvou kolech Evropské ligy pouze dvě výhry – a ještě těžce vydřené. Nepláče jen koeficient, ale i fanoušci. Na poháry jsme se v téhle šílené době všichni těšili, fotbalisti jsou teď našimi vyslanci ve světě, jenže to drhne.
Sparta nakoukla do pohárů po dlouhý době a zjistila, že se tam hraje jinak. Už v premiéře proti Lille si asi myslela, že hraje ligu s Teplicemi. Polehčují okolnost: zápas zkazil rozhodčí, který poslal sparťany do deseti, a kluci z Lille věděli, že už to dokopou k výhře. Bohužel teď na San Siru to nebylo o nic lepší, porážka 0:3 je zasloužená.
Před zápasem byl hodně v kurzu slavnej veterán Zlatan Ibrahimovič, všude se psalo a mluvilo jen o něm. Skoro jsem měl pocit, jako kdyby Sparta neměla hrát proti AC Milán, ale jen proti Zlatanovi. Má libozvučné jméno, které se nádherně vyslovuje, ovšem moc nezářil. Smolař Lischka ho před penaltou nešikovně zalehl, pak nahrál na gól, ale jinak nebyl vidět. Jako kdyby si říkal: Porazíme Spartu i v polovičním tempu. A nebyl daleko od pravdy… Sparťané teď musí bodovat na Celtiku, což jim nezávidím. O skotské lize se tvrdí, že je nic moc, ale já si u televize pokaždé říkám, že bych ji hrát nechtěl. I proto se z tří českých klubů bojím o Letenské nejvíc.
Od Slavie se taky čekal jinej příběh.
