Česká hokejová reprezentace je silná! Jen ještě najít nového Reichela...
Pojedenácté budou čeští hokejisté bojovat o medaile z mistrovství světa na turnaji, který pořádá (či spolupořádá) Švédsko. Výpravy do země Vikingů byly až dosud spíše úspěšné. Jednou se hokejisté vraceli s pokladem zlatým (1949), šestkrát s bronzovým (1963, 1969, 1970, 1981, 1989 a 2012), jen třikrát vyšli naprázdno. A při pohledu na tým, který dal pro letošní bitvu dohromady Alois Hadamczik, se dá směle uvažovat o dalším medailovém návratu.
Dovolím si tvrdit, že společně s Kanadou a Ruskem jsou Češi největší favorité šampionátu. V porovnání s Finy či Švédy se totiž trenérovi podařilo ekipu pracovitých a talentovaných hráčů z evropských lig suverénně nejlépe posílit oporami z NHL.
Hadamczik tu nejen prokázal dobrou diplomatickou práci, ale navíc mu nahrály i výsledky klubů NHL v základní části. Češi v nejlepší formě totiž až na výjimky (Jágr, Krejčí, Plekanec) o Stanley Cup nehrají a mohou tak o sladkou tečku za sezonou usilovat právě v národním dresu.
Zkusme respekt, který zámořská parta právem budí, prokázat čísly. Šest útočníků Voráček, Tlustý, Fleischmann, Vrbata, Hanzal a Hudler = 90 gólů a 197 bodů! To je ve zkrácené sezoně skvělé. Navíc žádný z nich neskončil v klubovém bodování hůř než šestý. Fleischmann byl dokonce nejproduktivnějším hráčem Floridy, Voráček s Tlustým zase nejlepšími střelci Flyers, respektive Hurricanes.
Trojice beků Michálek, Šmíd a Hejda pro změnu patřila k nejvytíženějším ve svých klubech s ice timem kolem 20 minut na zápas. Všichni se tak vešli mezi pětici nejvytíženějších českých obránců v NHL, Michálek tomuto žebříčku dokonce vévodí.
A desátý do party Pavelec? Pokud překoná menší zdravotní problémy, může se stát nejlepším gólmanem šampionátu. Z NHL přijíždí opravdu rozchytaný. V základní části absolvoval nejvíce zápasů ze všech gólmanů (44) a kryl druhý největší počet střel (1132).
Skoro by se chtělo říct, že tenhle tým nemá slabé místo. Jenže to by nebyla pravda. Téhle partě totiž chybí konstruktivní bek a také vyložený lídr.
Kapitán Jiří Novotný sice absolvuje už svůj šestý šampionát a pracovitostí i ochotou se obětovat pro tým může být vzorem pro ostatní. Ale šéf typu Reichla či Dopity, který tým dokáže v kritické chvíli sprdnout, ale i ochránit, to zatím není. I proto jsem chápal Hadamczikovu eminentní a nakonec neúspěšnou snahu získat Straku či Eliáše, kteří by v týmu plnili roli Jágra či Nedvěda z minulých šampionátů.
Nastalou situaci ale můžete vidět i jako šanci. Šanci, aby se nový lídr ve chvíli, kdy v kabině respektovaný veterán chybí, prostě zrodil. Vzpomeňte si na zlatý šampionát ve Vídni 1996. Tam Česko lídra zpočátku rovněž nemělo. Během vítězné jízdy ho ale Bukačova parta našla v Robertu Reichlovi, který se pak stal jedním ze základních pilířů celé zlaté generace. A proč by v jeho stopách nemohl jít třeba 26letý obr Martin Hanzal, asistent kapitána Phoenixu, či jeho týmový parťák Radim Vrbata?
A na závěr ještě pokus o zboření mýtu o smyslu pozice třetího gólmana pro MS. Obecně se tvrdí, že je to úžasná šance pro někoho mladého, aby nasál atmosféru a časem se stal hvězdou reprezentace i NHL.
Za dobu trvání samostatné reprezentace se to však bezvýhradně povedlo pouze jedinému muži – Romanu Čechmánkovi. Naopak seznam těch méně úspěšných „trojek” je dlouhý – Orct, Biegl, Franěk, Prusek, Hudáček, Salfický, Trvaj, Svoboda, Pöpperle nebo Mensator. Tak ať se stane Pavel Francouz výjimkou potvrzující pravidlo!
