Ani po letech mu nerozumí, tak řvou "Hřebík ven". Proč nezakročí Křetínský?
BLOG ŠÉFREDAKTORA | Hřebík ven! V části sparťanského lidu v minulých dnech znovu propukla vlna nenávisti vůči malému velkému muži z Letné. Proč se v případě Jaroslava Hřebíka stále dokolečka opakuje ten samý scénář? Proč tento fotbalový odborník tak silně provokuje část fanoušků i bývalých hráčů? Ne, rozhodně to není náhoda.
Hlavní důvod této averze je třeba hledat ve strachu. Proč? Lidé se odnepaměti bojí toho, čemu nebo komu nerozumí. Mají rádi své jistoty, uklidňuje je, když ostatní mluví jejich jazykem a dívají se na věci stejně jako oni. Když pak přijde někdo, kdo chce staré pořádky změnit a posunout věci kupředu, vyvolává to u nich primárně strach. A od toho už je jen krůček k agresi. Zvlášť v tak testosteronem nabitém prostředí, jakým je letenská tribuna.
Řada lidí Hřebíkovi prostě nerozumí. V českém fotbale, který si na profesionalismus často stále jen hraje, totiž vypadá jako vyslanec z jiné planety. Náročný, tvrdohlavý, nepříliš diplomatický, ale otevřený všem novým trendům. A na to tu lidé nejsou zvyklí. Proto Hřebík stále naráží, jeho kariéra se točí v kruhu a někdy až připomíná boj s větrnými mlýny.
Je přitom bezpochyby jedním z největších fotbalových expertů v Česku. Když s ním mluvíte, pochopíte, do jaké hloubky fotbalu rozumí a jaké souvislosti je v něm schopný nacházet. Co v jeho slovníku naopak nenajdete? Populární řeči o srdíčku a štěstíčku. Za vším hledá exaktní příčinu. A i to je pro kritiky důvod, aby pak jeho práci hloupě zesměšňovali stylem: „Inženýr Hřebík? Ten akorát umí načmárat ty svoje čtverce.“ A právě tato věta je pro mě přitom nejpádnějším důkazem strachu jeho kritiků z nového a pro ně neznámého světa.
Mezi nejhalasnější Hřebíkovy odpůrce patří i někteří bývalí úspěšní fotbalisté. Proč? Co tuto Chovancovu armádu ve výslužbě (řečeno s trochou nadsázky) spojuje? Vedle strachu také ukřivděnost a závist. Byli ikonami klubu a chtěli mít na Letné i dál své místo. Jenže si mysleli, že si nadosmrti vystačí s tím, jak fotbal poznali před dvaceti roky.
Nevzdělávali se, nepracovali na sobě. Místo toho hráli za starou gardu, chodili na kafíčka a případně rozebírali trendy. Jen ne ty fotbalové, ale módní. A teď je štve, že majitel Daniel Křetínský nenaslouchá jim, ale tomu „mazalovi čtverců“. Posledním čestným plukovníkem této armády zmaru se nedávno stal Tomáš Řepka, a další posila co nevidět narukuje z Vysočiny…
Nic z toho ale vlastně není překvapivé. Co naopak šokuje? Jak nyní celou situaci (ne)řeší vedení Sparty. Když před rokem a půl Hřebíka znovu angažovalo, muselo přece vědět, že tento odvážný a správný krok v sobě skrývá i mnohá úskalí. Proč pak za rok a půl Sparta nevysvětlila, jaký přísport nos sportovní ředitel pro klub má a co na Letné (a Strahově) buduje? Proč nepracovala s fanoušky i klubovými legendami a nezapojila je do budování nové Sparty?
Na Letné rádi křičí: MY JSME SPARTA! Ale kdo je vlastně dnes Sparta? Talent Krejčí? Naštvaný Siegl? Napadaný Hřebík? Mlčící Křetínský? Kotel, nad nímž vlají transparenty „Hřebík ven“? Nechápu, proč se klub s takovým potenciálem nechává opakovaně tak silně rozkládat vnitřní nejednotou. V tomto ohledu se na Letné mají hodně co učit třeba i od Plzně. Dovedete si například představit, že by majitel Viktorky Tomáš Paclík nechal svého vyvoleného trenéra Pavla Vrbu veřejně „grilovat“ příznivci? Já tedy ne.
