Video se připravuje ...
Je tu závěr sezony, finále, na které jsme se těšili, a já doufám, že půjde o oslavu českého hokeje. Třinec se Spartou očekávanou sérii rozehrají k pondělnímu večeru, já se pokusím vysvětlit, v čem jsou závěrečné bitvy o pohár specifické. Dvě takové jsem kdysi jako trenér zažil.
Finále rozhodují lídři. Rozhodují ho brankáři – ty jsem měl možná jmenovat na prvním místě. A rozhodují ho trenéři. Ti měli týden na přípravu, ale to je relativně dlouhá doba. Proto museli udržet mužstvo v náladě, v napětí. Museli trénovat.
Hráči nemůžou jenom chodit na zimák a koukat se tam na televizi. To taky, protože dostávali informace o soupeři, i když ho znají, hráli s ním čtyřikrát v sezoně. Ovšem hráčům je to pořád nutné připomínat, protože ne všichni si to pamatujou. A v každém týmu jsou hráči, kde to letí jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Zmiňuju lídry. Typický vůdce býval Dopita. Ručinský. Velcí chlapi, výborní hráči. Někdo má charisma postavené na tom, že vládne kabině. Jiný moc nemluví, ale je skvělý hráč. A to byl případ, který jsem měl já při angažmá v Pardubicích, ve finále 1994 proti Olomouci: Richard Král. Nemluva, ale mimořádný hráč.
A ještě jedna vzpomínka. Tehdy jsem stál při finále na střídačce poprvé, v československé lize s Plzní proti Trenčínu v roce 1992, a zmíním lídra, který ještě nebyl tou hvězdou, kterou se stal později:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
